více najdete na www.fantasmagorium.net/hrichyseverusesnapea/index.html

Neschopen hadího slova

"Ahoj! Co ty jsi zač?" Harry Potter vrazil rýč do čerstvě zryté půdy a díval se dolů na velkou šedou skalku. Zpoza té skalky za zvuku jeho slov v hadím jazyce vykoukla úzká černá hlava.

"Ty mluvíš?" přišel zřetelně překvapený sykot černého hada, jak si vlezl zpátky na plochou skalku. Harry ho vylekal jen chvilku předtím a zmizel pod skalkou pouhým mávnutím ocasu.

"No, jo," odpověděl Harry, opíraje se o pevný rýč, když se celý černý had stočil zpátky na skalce. Podívaly se na něj temné kulaté oči a Harry si dřepnul téměř až na zem. Jeho kolena byla ošoupaná a špinavá a vykukovala zpod starých přistřižených šortek. Vystrčil jeden od práce drsný prst a pohladil jím hada po hlavě. "Jsi fešák," řekl v jemném jazyce hadů. Elegantně posazená hlava se nadšeně hýbla pod tím dotykem. "Jaké je tvé jméno?"

Hlava se napřímila a jedno černé korálkovité oko se na něj upřeně podívalo. "Jméno?" zeptal se.

"Jak si řikáš?" objasnil Harry, přemýšleje, že snad řekl špatné slovo. Hadí jazyk se hodně spoléhal na slabiky, které se mohly překrývat a znít podobně.

"Snake," přišla pobavená odpověď a Harry se také usmál.

"Já jsem Harry," řekl a naposledy tu hlavu pohladil, než se zvedl, aby se protáhnul. Bylo vedro pod tím letním jasným sluncem. Přivolal si z vědra naběračku a hodně si loknul studené vody.

"Ahoj Harry," ozvalo se od skalky. "Ty jsi taky fešák."

Harry se znovu zasmál a zvedl svůj rýč, položený vedle velké šedé skalky.

"Díky," řekl a pečlivě se snažil vyhnout té straně skalky, kam had předtím utekl. Nejspíš si udělal noru na hnízdění. "Tak," řekl, opíraje se o rýč a zkoumaje svou ruční práci. "To by ti mělo poskytnout trochu sluníčka na téhle straně a ochránit tu druhou." Nezmínil se o tom pravděpodobném hnízdě. Hadi byli velmi ochranářští, co se týkalo jejich hnízd.

Had se odplazil se skalky a jednou ji celou obplazil, jeho hlava se pohupovala v kruzích. Harry ho obdivně sledoval. Byl okolo čtyř stop dlouhý, velký na druh zahradního hada, ale krásný a ladný. "Velmi pěkné," byl konečný verdikt, když se had opět stočil na skalce, jeho hlava spočívala na svých záhybech pryč od Harryho, zpět ke slunění se.

Harry pokrčil rameny a vrátil se zpátky do práce. Musel toho zrýt víc, jestli chce mít zasazeny záhonky, které si naplánoval na dnešek. Když si udělal další pauzu na pití, sedl si vedle svého vědra. Had se leskl pod svažujícím se sluncem. Když se dost napil, vylil si zbytek vody v naběračce na hlavu a setřásl to, bez ohledu na své oblečení, propocené tílko a šortky.

"Hej!" ozval se nevrlý sykavý hlas a Harry se ohlédl. Jedno korálkovité oko bylo zaměřeno na něj a třpytivá kapka zdobila hladkou černou hlavu.

"Promiň!" omlouval se spěšně. "Je tu vedro."

"Měl bys odpočívat během vedra," radil had. "Stočit se a spát na slunci." Záhyby byly podél sebe a ocas mrskal pohybem.

"Nemůžeme se celé dny smažit," řekl Harry v předstírané lítosti. Rád pracoval na zahradě a líbil se mu lehký nádech bronzu, které jeho tělo získalo během dvou týdnů rytí bradavické půdy.

"Lidé," řekl ospale had a hlava se znovu vrátila do záhybů.

Černý tvar se sotva pohnul, když Harry procházel o pár hodin později, ačkoli slunce už přímo na skalku nesvítilo. Znovu se hodně napil z vědra. Voda byla stále studená, jak byla očarována téhož dne ráno. Harry zvednul malou krabičku zpod stoličky na vodu a sednul si pod blízký strom do stínu, aby si snědl svůj druhý sendvič.

Zatímco otevíral plechovku, viděl, jak se černá hlava zvedla ze skalky a otočila se jeho směrem. Pak se had ladně rozmotal a odplazil se ze skalky směrem k Harrymu. Ten si opřel záda o drsný kmen stromu, když se to černé tělo hada vlnilo přes čerstvě zryté záhonky a shluky plevele. Když se dostal do stínu, had znovu zvednul hlavu a hledal ho. Hlava se pořád prudce hýbala u jeho hnědých pracovních bot a jemný jazýček vystrkoval zezdola.

"V půdě je čerstvé hnojivo," řekl a směřoval k němu. "Měl bys být opatrný, než začneš jíst."

Harry si překvapivě toho tvora prohlížel. "Díky," řekl a vytáhl si z kalhot hůlku. "Sano," řekl rychle a špína z jeho rukou se vypařila. Elegantní černá hlava pochvalně kývla a pak se začala otáčet. "Um," řekl Harry rychle. "Chceš toho taky trochu?" Had se otočil zpátky, natočil hlavu tak, že jedno černé oko se koukalo na Harryho a pak dolů na nabízený kus sendviče.

"Je to, um…" Podíval se, zvedaje tlustý krajíc chleba. "Kuře." I když měl hodně rád svou práci a samotu, kterou poskytovala, občas mu chyběly nedávno dostudované studentské dny a rámusení všudypřítomné společnosti.

"Zní lákavě," přišla zasyčená odpověď a to hříšné tělo se napřímilo vedle něj. Harry utrhl kousek masa a položil ho na trávu. Na chvíli jedli v přátelském klidu, a když nabídl druhý kousek, had slušně odmítl a položil si hlavu opět na záhyb a ukládal se ke spánku. Harry ho podrbal na hlavě, pak se usmál nad spokojeným zasyčením, které vyklouzlo z malinkých úst pod ním. Jeho dlouhé nohy, trochu opálené z práce venku, byly nataženy na trávě, jelikož ta malá hlava ležela jen kousek od jeho stehna.

Když dojedl sendvič, přehnul voskový papír a strčil ho zpátky do plechovky. Nechtěl se pohnout, aby nevyrušil toho zvláštně utěšujícího hada. Prohlížel si ho, užíval si ty malé vzorky uvnitř černých šupinek, pak taky malé kroucení ocasem, který se hýbal dokonce i ve spánku. Měl by vstát, pomyslel si ospale, měl by dokončit zasazování záhonku na zelí. Místo toho se zaposlouchal do bzukotu hmyzu ve stromech, do vzdálených zvuků v Zapovězeném lese. Pomalu se jeho oči zavíraly.

Harry se vzbudil do teplé tíhy na svém stehně. Jeho vylekaný pohyb vyvedl z míry tu malinkou hlavu momentálně odpočívající na jeho nataženém stehně. "Ahoj," řekl, hlas ochraptělý ze spánku. "Buď jako doma."

"Harry je velmi teplý," řekl had ospale, protahuje se hladkým vlnitým pohybem, jak Harry zjistil on sám kopíroval, když se protahoval. Jeho návštěvník se plazil po jeho pohybu nohy, když si Harry dal ruce nad hlavu a protáhnul si je do výšky.

"Měl bych se vrátit zpátky do práce," řekl, úplně snadno hadím jazykem, i když byl jeho mozek trochu otupělý z nečekaného spánku. Bouchnul náznakem nohou, ale ta černá očka se na něj pouze bez mrkání dívala.

"Nemůžeš použít kouzla?" zeptal se, malinký jazýček se zachvěl.

"No, jo, jak na co. Ale je toho spousta, co se musí udělat ručně." Zašklebil se. "Proto mě najali na léto." Věděl, že v hadím jazyce 'léto' vyzní jako 'čas probouzení'.

"A až skončí léto?" zeptal se had, pomalu se odvíjel z Harryho nohy, ale stále ho pozoroval.

Harryho široký úsměv trochu zvadl. "Půjdu hrát Famfrpál, doufám, aspoň na sezónu." Pokrčil rameny. "Trošku se podívat po světě."

Černá hlava se napřímila a natočila tak, aby měla lepší pohled do Harryho tváře. "Famfrpál je ta hra na košťatech?" Harry přikývl. "Proč jen sezónu?"

Harry se nad tím zamyslel. "Abych uviděl, jestli se mi to bude líbit, nejspíš," odpověděl po pravdě. "Takhle, já nevím, jestli to je to, co bych chtěl dělat se svým životem, ale dá mi to trochu času o tom přemýšlet."

"Není nic, co bys chtěl dělat déle než jednu sezónu?"

Mladík se zamračil na ostrou černou hlavu. Pak jeho pohled mimoděk zabrousil ke vzdálenému bradavickému hradu. "Myslel jsem si, že ano," odpověděl. "Ale nevyšlo to." Přitáhl si nohy k sobě a pak v jednom hladkém pohybu vstal. Had se odplazil pryč bez dalšího pohledu.

Neviděl toho hada, když se vrátil posbírat své věci jen chvilku před západem slunce. Obvykle, když slunce zapadlo nepracoval, ale pořád se cítil trochu provinile kvůli svému odpolednímu zdřímnutí. Odkouzlil vodu, zbytek vylil na čerstvě zrytou půdu, pak vložil svou plechovku k obědu do vědra a očaroval oboje, aby to za ním plulo, zatímco on si vzal rýč na rameno. Rozhodl se pro Hagridovu boudu na půjčku přes léto, zatímco měl klíčník tolik potřebnou dovolenou. Harry, který neměl na léto co dělat, se nabídl, že to zastoupí do podzimu, kdy začínají famfrpálové zkoušky.

Až do dalšího dne, kdy si sednul, aby si snědl svůj první sendvič hada neviděl. Viděl jak ta ostrá hlava vykoukla z pod skalky, vyplázla zkusmo do vzduchu jazyk, ochutnávajíc vzduch kolem. Pak se had obplazil kolem skalky a zamířil si to jeho směrem. Zastavuje vedle něj, pohodil hlavou jako na pozdrav.

"Mohu dostat trochu vody?" zeptal se, čímž překvapil Harryho.

"Jistě," řekl, sahaje pro hůlku, aby si přivolal vědro.

"Mohu sám," řekl had a dokázal to, když se obtočil kolem stoličky až jeho hlava dosáhla vědra. Netrvalo to dlouho. Když byl hotov, přišel zpět vedle do stínu vedle Harryho. "Děkuju."

"Napij se kdy chceš," řekl Harry. "Je toho dost." Had přikývl v poděkování. "Chceš kousek tohohle?" zeptal se, vědom si hlavy, která se nakláněla, aby si ho prohlédla. "Dneska je pečené hovězí."

Bylo chvilkové zaváhání, než odpověděl. "Ne, děkuji."

"Mám dost, opravdu," řekl Harry rychle. "A mám druhý na čas pro čaj."

"Měl bys sníst celou tu věc, mladíku," řekl had, ačkoli 'mladík' mohl být buď 'syn' nebo 'neplodící samec'. "Jsi moc hubený."

Harry se usmál. "Musíš hnízdit. Zníš jako matka."

Ačkoli v podstatě neschopen změny výrazu, ta černá tvář vyvolávala dojem, že je pobavená. "Nemám žádnou družku na kladení vajec," řekl, čímž potvrdil Harryho domněnku, že je to samec.

"Nedalo se jinak slušně zeptat," přiznal Harry. Byl tu způsob odlišit pohlaví hadů, ale nikdy opravdu ten druh nestudoval, nijak víc, než studoval jejich jazyk.

"Lidé mají starosti být zdvořilí více než hadi," odpověděl had. "Většina lidí," dodal.

"Znáš hodně lidí?" zeptal se Harry a položil malý kousek pečeného hovězího vedle svého kolena na čistý trs trávy. Možná že tu ten had je už víc let a zná Hagrida.

Nabídka masa byla sebrána. "Nekolik," přiznal had. "Nikdo, kdo mluví mým jazykem."

Harry pokrčil rameny. "Není jich tu mnoho jako jsem já," řekl smutně.

Pomalé kývnutí od té neomalené hlavy. "To začínám chápat." Předtím než se Harry mohl zeptat, co tím myslel, had se otočil mrsknutím ocasem a odplazil se v trávě pryč. Harrymu nevysvětlitelně připomínal profesora Snapea svým vlátím černého hábitu a vyklouznutí z dohledu. Krátce se pousmál nad srovnáním a přemýšlel, kdo by se víc urazil. Snape nebo had.

Pak vídal hada téměř každý den, obvykle na šedé ploché skalce. Někdy přišel během jedné z Harryho přestávek a obvykle se nechal přesvědčit k přijmutí kousku masa z Harryho jídla. Byla to novota, jak si Harry myslel, kterou si oba užívali, jelikož ten had rád mluvil. A Harry, oproti jeho užívání si samoty, které tahle letní práce nabízela, si to užíval také.

Tu sobotu si balil konzervu a vědro, když řekl hadovi, že nebude pracovat další den na zahradě. Ačkoli opravdu respektoval mudlovské svátky, neděle ve škole byly obvykle trochu méně hlučné a té tradice se držel přes léto sám.

"Musím udělat nějaké opravy na domě," vysvětlil upřeně poslouchajícímu stvoření. "Možná bys chtěl přijít?" To teď už známé natočení hlavy, když ho had studoval, ho přimělo znovu zvážit jeho pozvání. "To je asi hloupý, co? Promiň."

"Hadi jsou obvykle samotářští tvorové," souhlasil had jemným zasyčením, "ale myslel jsem, že lidé jsou společenská zvířata. Přece máš nějaké kamarády ze školy?"

"No, mám," přiznal Harry a cítil se trochu hloupě, když vysvětloval svůj nedostatek společenského života nižší formě života. "Jen jsem myslel, že kdybys chtěl strávit celý den sluněním se na té skalce, že bys možná rád změnu prostředí."

"Dobrá," řekl had.

Byla neděle po poledni, kdy si Harry začal připadat hloupě. Nikde nebylo ani stopy po jeho plazícím se kamarádovi. Balancoval na Hagridovu viklajícím se dřevěném žebříku, pot mu stékal do očí a zamlžoval mu brýle. Byl ve svých obvyklých kraťasech a pevných pracovních botách, ale jelikož tu bylo vedro, hodil své tričko dolů na verandu.

Co si myslel? Ptát se hada, a co hůř, hada, který nemá jméno, aby přišel? To byl tak osamocený? Pravda, mohl kdykoli navštívit Rona a Hermionu a věděl, že je v Doupěti nebo hradu vítán kdykoli se mu chtělo. Byla to jen perverzní lidská přirozenost toužit po samotě, když žijete v ložnici plné studentů, a toužit stejně tak po stejné ložnici, když jste měli veškerou samotu, kterou jste mohli vydržet.

Ale tak hloupě jak si připadal po přiznání, dokonce i sobě, že si užíval hadovy přítomnosti, užíval si mluvit s tvorem, kterému nebyl známý ani za přežití či zbavení světu lorda Voldemorta. Zatloukal další střešní tašku, cítil jak se mu potí ruce a pot mu stéká mezi lopatkama, když ucítil něco klouzat přes svůj kotník.

"Kurva!" řekl dost nahlas, jak mu ten pocit vířil nahoru nohou, kolem jeho zpocených zad a jeho ruky, když se Harry zhoupnul na žebříku a chytil se střechy pro rovnováhu.

"Ahoj, Harry," přišlo zasyčené uvítání, jak to dlouhé hladké tělo sklouzlo na skloněnou střechu.

"Snažíš se mě zabít?" polknul Harry a prohlížel si teď nehybného hada rozzlobeně.

"Nebuď hloupý. Křičel jsem, ale nemohl jsi mě slyšet." Jazýček vystřeloval ven, když mluvil a zoubky mu koukaly z tlamy. "Nemám tak velký prostor na plíce jako máš ty." Jazyk vystřelil ven a mihnul se přes Harryho hrudní kost.

"Přestaň s tim!" řekl Harry a smál se přes svůj mizící hněv. Jazýček sklouzl dolů dál po Harryho hrudi. "Hej, to lechtá!" Chytil prstama hada vzadu za hlavou a položil ho pryč.

Zvíře přijalo tento pohyb s klidem a vypjalo se, aby nahlédlo přes Harryho nahé rameno. "Máš pravdu. Tady je lepší výhled. Mohu vidět hrad."
Harry se otočil ve směru korálkového pohledu k Bradavicím v dálce. Otočil se zpátky, sebral šroubovák, kterým povoloval uvolněné tašky. Zatímco had obdivoval krajinu, Harry otestoval více tašek.

"Chybí ti to někdy?" ozval se hlas blízko jeho ucha. Had se uvelebil blízko jeho lokte. "Žít na hradě?"

Harry se zamračil, ale pokračoval v práci. "Někdy. On to byl vlastně jediný opravdový domov, který jsem měl." Podíval se přes rameno, pak vytáhl tvrdohlavou tašku s vypětím sil. "Ale všichni mí přátelé jsou pryč, zařizují si svůj vlastní život. Taky bych měl."

"Nezníš moc jistě," ozvalo se zasyčení.

Harry se soustředil na znovu připevnění uvolněné tašky, vyndával dlouhé hřebíky z jedné kapsy kraťas a zatloukal je zpátky rychlými schopnými údery. "Všichni musíme dospět."

"Hnízdí tví přátelé?" zeptal se věcně had a sklouznul pryč od Harryho tloukajícího šroubováku.

"Uh, ne tak, jak myslíš ty," řekl a okamžitě si představil Hermionu sedící na hnízdě vajec. "Mí dva kamarádi to spolu myslí opravdu vážně. Možná se vezmou. To je to, co dělají lidé, než hnízdí," vysvětlil.

"Zní složitě," řekl had a vypadalo to, jako kdyby pokrčil rameny. Jak by mohl, když je nemá? "Hadi se spáří a pak hnízdí. Je to jen reprodukce."

Harry se nad tou myšlenkou pousmál. "Máš pravdu. Lidé dělají složité věci. A co ty? Kde je paní Snakeová?"

Had zvedl svou lesknoucí hlavu, až byly jeho oči skoro na stejné úrovni s Harryho. "Reprodukce je pro mladé. Mé dny páření skončily."

Harry nemohl odolat jemnému škádlení. "Možná žes ještě nepotkal toho správného hada." Otestoval tašku pod svazkem závitů. Had jako blesk vklouznul Harrymu přes ruku na rameno.

"Hej!"

"Takhle je to snadnější a nemusím křičet."

"Tys křičel?" Hadův hlas zněl jemně a šeptavě. Pracoval stále stejně a cítil překvapivě utěšující tíhu kolem svého krku a přes svá ramena.

"Takže, Harry," řekl had, jeho tlama velmi blízko jeho ucha. Jazyk trochu lechtal. "Ty jsi mladý pro své druhy, že?"

"Nejspíš," řekl a odolal nutkání podrbat se na uchu.

"Kde je tvoje paní Snakeová?"

Věděl, že had tím nic nemyslí, ale něco jako vztek mu proběhlo žaludkem.

"S lidmi je to jiné," řekl a snažil se vypudit vztek ze svého hlasu. "Komplikované." Měl vědět, že to neuklidní hadovu zvědavost.

"Někdy si lidé věci komplikují sami. Příroda dělá věci velmi prostými."

"Ne všechno," řekl Harry a pak se zkoncentroval na okraj uvolněné tašky. Had počkal až zatluče poslední hřebík, než znovu promluvil.

"To mluví tvé mládí."

Harry se podíval přes rameno a na hladkou černou hlavu. "Některé věci se nezmění, když zestárneš."

Se žebříkem prošli kolem malé boudy, s hadem na rameni Harry sešplhal z žebříku a prohlížel si svou práci. Hagrid nebude muset vytahovat vědra, až bude příště pršet. Harry se pozastavil, aby zvednul své zmačkané tričko, utřel si svůj vlhký obličej a zpocené podpaží, zatímco had se odplazil se syčeným protestem.

"Promiň," řekl.

"Mám rád ten způsob, jak lidé páchnou," přišel hlásek tónem, který Harry rozpoznal jako ospalý. To vážně hadi nedělají nic jiného než že pořád spí?

"Jdu na oběd," rozhodl se Harry. "Nechceš se přidat?"

Ocas u jeho lokte vděčně zašvihal.

"Jsou to jen vajíčka a toast, ale k večeři mám dušené maso a zeleninu," řekl, vytáhl hůlku a poklepal na žebřík, který se sám složil a začal se pohybovat směrem ke kumbálu.

"Vajíčka?" přišlo teď už zcela střízlivé zasyčení, červený jazýček vystřelil ven, jako kdyby je už ochutnával.

Když byli vevnitř, had mu sklouznul po zádech dolů a Harry se otřásl. Zatímco uklidil a připravil věci na oběd, had si prohlížel tu malou boudu. Když se vyndala vajíčka, uložená v Hagridově drátěném koši, had zanechal svého pozorování a doplazil se na linku, vedle zastaralého železného sporáku. Harrymu chvilku trvalo, než si zvykl vařit na tomhle zastaralém sporáku, ale už zvládal několik lehkých věcí. Věděl, že je vítán na jídlo do hradu, ale nikdy tu příležitost nevyužil.

Mrňavý klikatý jazýček se několikrát kmitnul směrem pánvi na dušenou zeleninu. "Voní to dobře." Hlava sebou pohupovala dopředu a dozadu a Harry se usmál a sundal pokličku. Libá vůně naplnila chatu, jak se klikatý jazýček rychle hýbal. Harry popadl dřevěnou lžíci, trochu vydloubnul a položil to na koberec, pak tu lžíci olíznul. Na okamžik byli muž a had to samé. Harry se zamračil.

"Podej mi sůl," řekl bezmyšlenkovitě. "Uh, promiň," napravil to rychle, ale to už se ten hbitý ocas omotal kolem těžké dřevěné slánky a posouval ji směrem ke sporáku.

"Nedělej si s tím starosti," řekl had pragmaticky, když Harry osolil zeleninu a položil na ni pokličku. Když začal dělat na toastech, rozklepnul vajíčka do železné pánvičky. Skořápky položil na stůl k okamžitému zájmu jeho návštěvníka. Harry sledoval jak se ostrá hlava kolébá dopředu a dozadu nad skořápkama.

"Posluž si," řekl a obracečkou zamával plazovým směrem.

"Děkuji," přišlo jemné zasyčení a jazyk už blaženě olizoval vnitřek skořápek. Harry se soustředil na to, aby byly toasty rovnoměrně opečené a nevšimnul si prvního ťuknutí na pultu. Pak se rozhlédl a začal se smát.

"Vypadáš směšně!" řekl a sundal půlku skořápky, ještě pořád lepkavou od bílku, hadovi z neomalené hlavy. I když sundával tu skořápku, jazýček pořád kmital k té lepkavé tekutině. Jazyk kmitnul bezúspěšně do vzduchu, než si had začal rezignovaně prohlížet svého hosta.

Harry si vzal oběd k pevnému dřevěnému stolu. Jeho host se mu připlazil po noze na stůl, takže ho nakrmil trochou míchaných vajec, které delikátně snědl a jemně spokojeně syčel.

"Lepší jsou syrová," povzdechl si, ale Harry si všimnul, že nic nezbylo. Zatímco dojídal, had se stočil a položil si hlavu na své záhyby.

"Mohu se tě na něco zeptat?" zeptal se had, když dopíjel svůj džus.

Harry se opřel ve dřevěné židli. Jednu očaroval tak, aby vyhovovala jeho vcelku malé postavě. "Jasně."

"Proč při povídání o reprodukci jsi smutý?" Harry byl zaskočen a dlouze zíral na černé záhyby. Aniž by had čekal na odpověď, pokračoval, "To proto, že tví kamarádi se chystají hnízdit?"

"Ne!" řekl Harry rychle, pak se zhluboka nadechl, než se na něj znovu podíval. "Mám kvůli nim radost. Vždycky jsem měl."

"Ale nelíbí se ti tvá vlastní situace," řekl had bystře.

"Je to…" začal.

"Složité. Vím; řekl jsi to." Něco u toho nemrkajícího pohledu mu připomnělo být zpátky ve škole a neudělat domácí úkol. "Jsi fešák," pokračoval had. "Měl bys teď mít hnízdo plné vajec."

Hadí jazyk, přemýšlel Harry, byl nepřesný jazyk, co se týkalo nezbytně lidských záležitostí. Odsunul se od stolu a nalil si zase trochu vychlazeného dýňového džusu. Bylo o dost chladněji tady v té kamenné boudě, ale pořád tu bylo teplo.

"Takhle to pro lidi nefunguje," řekl Harry a otočil se zpátky na stůl. Had, navzdory svým otázkám, vypadal ospale a vklidu. "Jsou hadi...?" Přemýšlel, jak by svou otázku bezpečně položil. "Existují hadi, kteří se nepáří s jinými hady?"

Černý trojúhelník se zamyšleně naklonil. "Samozřejmě. Ty pomalé většinou sežerou."

Harry zamrkal a pak se znovu zasmál. "To jsem já, ten pomalý." Položil hrnek na linku. "Musím ještě udělat nějakou práci. Můžeš tu klidně zůstat na večeři."

Zbytek odpoledne strávil rovnáním Hagrodiva chaotického kumbálu. Přemýšlel o těch divných otázkách, na které se had ptal a usmál se nad svou vnitřní debatou, jak vysvětlit plazu, že je gay. Práce mu jako vždycky dávala smysl klidu. Byla to jedna z výhod téhle práce, kterou vzal, ačkoli to znamenalo být až moc blízko k obyvatelům hradu k jeho vlastnímu klidu.

Koho preferuje objevil jako většina mladých mužů docela brzy. A pak zjistil, že vědomí, že preferuje muže nebyla odpověď pro jeho nespokojenost, která ho uvnitř zžírala. Bylo to vědomí, že chtěl jednoho konkrétního muže, jednoho, který ho nechtěl žádným způsobem, co ho pronásledovalo.

Když se vrátil zpátky do té malé boudy, had spal uprostřed postele u zdi. Ospale vzhlédl, urovnal si záhyby a vrátil se zpět ke spánku. Nebylo to jako mít psa, přemýšlel Harry smutně, když se vysvlékl ze svých špinavých kraťasů a napustil si plnou vanu, aby se vykoupal aspoň trochu před večeří, ale bylo to hezké mít v domě žijícího tvora.

Když už měl nandanou zeleninu a maso, had opustil sedačku a zase se doplazil na stůl přes Harryho nohu. Harry mu dal kousek kuřete a po večeři se usadili s knihou v křesle. Had vklouznul vedle něj.

"Umíš číst v hadím jazyce?"

"Myslím, že jo," odpověděl Harry, ačkoli se na to musel hodně soustředit. Chvilku četl, had své záhyby uvelebil vedle něj, zatímco Harry ho nepřítomně hladil palcem po hlavě. Takže to bylo zřejmě přirozené, když byl ospalý, aby pozval hada, aby zůstal. Bez promluvení přikývl a zamířil ke krbu.

"Dobrou noc, Harry," slyšel od krbu.

"Dobrou noc, Snakeu."

Nejspíš to byla venku houkající sova nebo jiný tvor v Zapovězeném lese, který ho vzbudil. Nebo to byla ta erekce mezi jeho stehny. Harry jemně zasténal. Co se mu zdálo, že skončil takhle? Pomalu jeho ruka zajela pod tenké prostěradlo, pod kterým spal. Pak si vzpomněl na svého návštěvníka. Jeho erekce po něm chtěla, aby myslel na hada jako na další živou bytost v tomhle domě - jen proto, že s ním mohl mluvit, ještě neznamenalo, že má poblíž dalšího člověka, ne? Pak uslyšel jemný plazící zvuk a natáhl se pro své brýle na stolku.

"Nějaký sen," přišel pobavený komentář z druhé strany postele. Pak Harry ucítil zřetelnou tíhu na konci postele, jak se had plazil po jeho noze. Najednou byl dost vděčný za to prostěradlo, ať už bylo tenké.

"Promiň, že jsem tě vzbudil," řekl omluvně a snažil se ignorovat to smyslné plazení po jeho noze.

"Sténal jsi," řekl had. Malá hlava šťouchla do prostěradla kolem jeho boků. "Ačkoli to nejspíš nebylo zlé."

Než si stačil uvědomit, co se děje, hadovo silné tělo se vplazilo pod prostěradlo. "Co to děláš?" zeptal se, chtěl si sednout, ale nechtěl se svalit na hada ve svém spěchu. Pocit silného masa na svém vlastní erekci moc nepomohl.

Had mu neodpověděl, místo toho se mu doplazil pod pokrývkou na hrudník. Hbitý ocásek se spustil do údolí mezi jeho nohama. "Nepostaráš se o to?" zeptal se, ocasem kmital přes tvrdé maso.

"No--" začal Harry, zděšený a vzrušený najednou. "Nechci být hrubý nebo tak…" zkusil znovu.

Ocásek se zvednul, čímž zvýšil ten stan z prostěradla a dal tomu na chvilku bláznivý dojem, že Harry byl vůbec nejlépe vybavený muž.

"Zapomněl jsem, jak zdrženliví lidé jsou u těchto věcí," řekl had a spustil stan a sundal prostěradlo, až byl Harry jen ve svých boxerkách, jeho obvyklým spícím oděvem. Od té doby, co se odstěhoval z chlapecké ložnice, přestal nosit pyžamo, aspoň v létě.

Ačkoli to bylo tak divné, jak se zdálo, Harry byl pořád tvrdý.

"Pomohlo by ti, kdybych ti ukázal, co dělají hadi, když se tohle stane?"

Harry zamrkal a teď když mohl hada vidět, se posadil blíž k čelu postele. "Hadi jsou nadržený?" zeptal se, zaujatý a snažil se na to myslet jako na vědecké zkoumání. Vědecké zkoumání s erekcemi.

Kulaté oči se na něj zadívaly a leskly se v metném světle. "To ano," řekl a posunul se tak, že jeho spodní třetina dlouhého silného těla se otírala o Harryho stehno. Pomalu se proti němu začal vlnit a ocas sebou švihal každým pohybem. Ostrá hlava se pohybovala rytmicky nahoru a dolů, jazyk se převracel a ochutnával vzduch.

Pak se hlava ponořila, šťouchla do Harryho boxerkama kryté vzrušení a Harry, který už se nestyděl, si je stáhnul. Bože, bylo to krásné. A upřímně, nechtělo se mu to moc důkladně zkoumat, ale had mu připadal jako další penis, který se o něj otírá. Jeho oči byly zavřené, zatímco se laskal a pak je prudce otevřel, když ucítil dotek na sametovém žaludu. Malý červený jazýček lízal ty průhledné kapičky z jeho štěrbinky.

Harry zasténal, ale nepřestal se zpracovávat. Něco vklouzlo mezi Harryho nohy a Harry se musel rozhodnout, jestli otevřít oči či ne. Zvědavost vyhrála a viděl jak špička hadova ocasu obkroužila jeho kulky a zajela níž a hladila ho. Když se ten špičatý konec otřel o jeho úzkou dírku Harry se výbušně udělal a pokropil si břicho.

Na chvilku bylo ticho až na vzdálené zvuky v nočním lese a lehké pracování Harryho plic. Pak se černá hlava spustila na Harryho břicho a jazyk vystřeloval k loužičce semene, která ho pokrývala. Harry to sledoval skoro bez dechu dokud nezmizela poslední kapka.

"Mmmm," řekl had nakonec, stočil se na čerstvě umytém místě na Harryho břiše. Koukal, jak se hlava usazuje a zjistil, že jde had spát.

"No, díky," zašeptal, nejistý, co říct.

"Dobrou noc, Harry."

"Dobrou noc, Snakeu."

Když se Harry další den vzbudil, byl sám. Tolik povyků pro trapná rána, pomyslel si, ani nevěděl, jak se cítil po tom celém incidentu. Když si zajistil vědro na své obvyklé místo, nebylo tu žádné černé tělo na té šedé ploché skalce. Chtěl ho zavolat zpod skalky, ale nevěděl, co by měl říct.

"Dík, žes mi ho pomohl vyhonit" neznělo moc slušně. Ani "nemyslím si, že bychom se měli nadále vídat, jelikož mě vzrušil had." Takže jen pokrčil rameny a dal se do práce. Dneska sebou přinesl koště, že by prořezal stromy v sadu. Byl v tom asi několik hodin, když uslyšel hlas. Lidský hlas.

"Pottere?"

Harry skoro spadl ze stromu. Byl to profesor Snape. Vykoukl zpoza hustého listí a podíval se dolů. Ten bledý obličej, orámován těžkými černými vlasy byl pod nejspodnější větví, koukal nahoru a mračil se.

"Jenom minutku," zasyčel, pak si uvědmomil, že lidskou řečí nemluvil skoro týden a musel chvilku přemýšlet, aby si přehodil mluvu. Zopakoval svá slova, tentokrát profesor slyšel a poodstoupil.

Harry se přehoupnul na nejspodnější větev a pak se sputil na zem. Snape si ho tiše prohlížel a Harry věděl, že vypadá nejspíš neupraveně. Byla to těžká práce u které se člověk hodně zpotí. Cítil stékat pot po obou stranách svého tílka. Snape, ačkoli nebyl oblečen ve svém obvyklém hábitu kvůli slunečnímu letnímu odpoledni, byl bezvadný jako vždycky. Černé kalhoty a černé tričko s krátkým rukávem se obepínalo kolem té zbožňované hubené postavy a Harry těžce polknul a snažil se nezírat.

"Er, dobrý den," řekl nepohodlně.

"Přinesl jsem semínka pětilistu," řekl Snape bez úvodu a vytáhl malý látkový uzlík ze své kapsy.

"Okay," řekl Harry a nebyl si docela jist významem těch semínek.

"Je nutno je zasadit při úplňku," pokračoval profesor a pak naklonil hlavu. Harry se snažil vypadat, že tomu rozumí. "To je zítra v noci."

"Okay," zopakoval Harry a vzal si ten uzlík trochu nešikovně.

"Není vám něco, Pottere? Zníte ještě víc nevýřečně než obvykle," řekl Snape.

"Omlouvám se. Moc tady venku nemluvím." Podíval se dolů na uzlíček v ruce. "Tyhle mám zasadit?" Potěžkal si ten balíček a pak vzhlédl přesně včas, aby viděl plnou tíhu zničujícího pohledu nasměrovaného na něj.

"Měl byste víc chodit ven, pane Pottere. Vypadá to, že izolace otupila váš rozum stejně tak jako váš jazyk. Možná byste si měl pořídit domácího mazlíčka jako společnost, když se neobtěžujete přijít do hradu." Harry se snažil skrýt svou reakci, když druhý muž pokračoval. "Ano, zasaďte je. Zítra při úplňku. Hagrid to dělá každý rok, takže to nemůže být moc složité." Zamračil se Snape a pak vytáhl svou hůlku. "Nepotřebujete na to být nahý. A teď ustupte, jdu se přemístit."

Harry si tvrdě sednul na trávu pod listnatou hrušeň. "Fakt výborný," řekl sklíčeně. Co bylo na tom muži, že mu zablokoval jeho mozkové buňky?

"Dost ošklivé hrubé zvíře," ozvalo se zasyčení vedle něj a Harry se otočil a viděl jak se k němu plazí had.

"Ne, to není!" řekl Harry bránivě. Projel si rukou vlasy spíše z neklidu než v naději že je srovná. "Už jsem unavený z…" začal, když se had na něj zadíval. "Hele, nemusí vypadat jako mudlovský model, ale jeho zevnějšek není to hlavní. On je, no, hodný ne, ale vždycky se o mě staral a dokonce mi zachránil život. Nebudu tu snášet tvoje urážky na něj."

"Nebyl k tobě moc milý," zdůraznil sykavý hlas.

"Aspoň je upřímný tím, co ke mně cítí," řekl Harry a vytrhl trs trávy ze země. "A já -on--" Zaváhal a zadíval se na místo, odkud kouzelník zmizel. "Je to složité."

"Tobě se líbí," řekl had, jedna strana černé hlavy se zaměřila na Harryho. "Chceš s ním hnízdit."

"Zklapni, Snakeu," řekl Harry nevrle, jak se vedle něj uvelebil jeden černý záhyb. Trojúhelníková hlava ho šťouchla pod ruku a Harry ji nepřítomně pohladil, čímž si vysloužil jemný spokojený sykot. "Promiň, že jsem na tebe vyjel," řekl nakonec. "Asi se cítim trochu divně kvůli včerejší noci."

Silné tělo se prodralo skrz jeho prsty. "Proč?" Dlouhé tělo se najednou odvlnilo. "Bylo to jen uvolnění sexuálních pudů."

Harry si povzdechl. "Protože si rád myslím, že nejsem osamělý nebo zoufalý na to, abych měl sex se zvířetem." Uslyšel něco jako povzdech z té tlamy plné zubů. Hlava zalezla zpátky pod Harryho prsty, čímž si požádala o opětovné hlazení.

"Nekopulovali jsme," upozornil had, když Harryho palec hladil chladné šupinky. "Ani nevím, jak bychom mohli vzhledem k našim velikostem."

Harrymu se vyboulily oči. "Ty jsi dost divnej had."

Z jeho klína vyšel jemný sykavý smích. "To říká ten pravý."
Náhle Harry vystrčil hada z klína a dal se zpět do práce.

Vůbec toho hrozného hada neviděl, ale jeho vzteklé myšlenky ho zdržovaly od dumání nad jednou věcí, o které nechtěl uvažovat--Snape. Sakra. Život byl mnohem jednodušší, když toho muže nenáviděl, předtím, než si uvědomil, že je gay. Předtím než si uvědomil, že by chtěl být gay se Snapem. Zjistil, že se usmívá nad hadovým popisem hnízdění. Představil si jednu z bradavických obrovských čtyřposterových postelí, možná udělaná ze zmijozelské zelené, on a Snape stočení--

Štípnul tu fantazii do poupěte než spadne ze stromu, který prořezával. Když se plahočil zpátky cestou, kterou přišel až ke kamenné boudě, spatřil spát ty černé záhyby na schodech. Pousnul teď už prázdné vědro stranou, předklonil se a otevřel dveře.

"Tak pojď," řekl nevrle. "Obávám se, že dneska jsou jen zbytky," pokračoval, a přemýšlel, proč se omlouval za menu.

"'V pořádku, Harry," řekl had a byl skoro jako doma, když se vplazil na linku. "Nepřišel jsem sem kvůli tvému vaření." Harry hodil po hadovi zvláštní pohled, nebyl si jist, jestli ho had jen škádlí. Malý vidlicovitý jazýček kmital dovnitř a ven, když Harry začal vařit dušenou zeleninu s masem. Had vypadal, že je obeznámen se zkoumáním a otočil se jeho směrem. "Jsi docela dobrá společnost na člověka."

Harry se ušklíbl a zatahal za své špinavé triko. "Tak mě jen nech trochu umejt," řekl, sundavaje si triko a kalhoty, jenom trochu v rozpacích. Ale rychlý pohled na linku mu ukázal, že had je více zaměstnán čicháním k zelenině, než Harryho šňořením. Umyl se a oblékl si čisté oblečení.

"Myslím, že je tu někde chleba," řekl a sroloval si čisté tričko předtím, než se začal hrabat ve spíži. "Ah." Vytáhl bochník a máslo a obojí postavil na stůl. Pak zkontroloval zeleninu, přizpůsobil trochu ohřívací kouzlo, pak to zamíchal těžkou dřevěnou lžící.

"Voní nádherně," řekl had, pokyvujíc lehce hlavou.

Harry se usmál. "Voní, to jo." Vždycky měl zdravý apetit; pracování venku ho proměnilo v bezednou jámu. "Myslím, že celý to trénování v lektvarech bylo k něčemu dobrý." Nakoukl do pánvičky. "Ačkoli to už trošku dochází. Musím udělat novou dávku."

"Ty si opravdu vaříš pro sebe?" přišla zvědavá otázka.

"Jistě," řekl Harry věcně, ponořil naběračku do vědra vedle dřezu a přidal trochu na pánev. "Vytrénoval jsem se trochu u mé tety a strejdy, když jsem byl dítě." Zamračil se. "Dokud mi důvěřovali ohledně jejich jídla." Další zamíchání a byl spokojen. "Každopádně, Hagrid-on je tu normálně šafářem-tu nechal dost jídla pro armádu, takže si nemyslím, že ani jeden z nás bude trpět hlady."

"Nikdy nejíš na hradě?"

"Uh, ne," řekl Harry rychle. Malinká černá hlava pokývala jako na srozuměnou.

"Protože tam je on, tvůj muž?"

Harry cítil jak hoří. "Hele, budeme spolu vycházet líp, když nebudeme probírat můj milostný život." Vzhledem k tomu, že poslední osoba se kterou měl sex nebyla dokonce ani osoba.

"Možná bys ho potěšil, kdybys přišel," řekl had, zatímco Harry dával do dřevěné misky polévku a pak dal stranou nějaké pochoutky pro svého hosta.

"Dřív ne," řekl Harry. "Nic se mu na mě nelíbí." Obrátil oči v sloup. "Přesně co potřebuju. Dohazovací had."

Had si náročně ukousl, jazýček mrskal v očividném potěšení. "Nezdá se, že bys to zvládal dobře sám."

Harry ukrojil trochu chleba a namočil ho do zeleniny. "Vedu si dobře." Zamával koncem na hada. "Jen proto, že jsem sám, ještě neznamená, že jsem osamocený." Tak, to znělo dospěle.

Ostré černé oči přejely přes jeho obličej. "Proto minulá noc."

Harry se prudce opřel v židli. "Řikám ti, že si přijdu divně." Namočil si víc chleba. "Nepopírám, že mám potřeby-každý je má. Koukám, že i hadi."

"Potřeby jsou jedna věc," řekl had, jazýček kmitavě přejel po kapalině na Harryho prstu. "Páření jiná. Tenhle muž se ti líbí. Proč mu to neřekneš?"

Harry zůstal sedět jak přikovaný. "Není to tak jednoduché," řekl nakonec. Viděl, jak had začíná protestovat a pokračoval. "Máme za sebou sedmi letou historii-žádná z toho není příznivá ani k jednomu z nás. Nemůžu přijít jen tak s 'ahoj, zůstal jsem tu tohlé léto jen proto, že si myslím, že jsi sexy'. Zaprvé by mi nikdy nevěřil a zadruhé, i kdyby mi uvěřil, nikdy neprojevil ani nejmenší zájem--" K jeho zděšení se mu zlomil hlas a najednou vstal, popadl svou misku a šel ji umýt v umyvadle.

"Můžeme tohohle nechat?" řekl a vrátil se zpátky ke stolu. Cítil, jak něco přelezlo přes jeho bosá chodidla a nahoru po jeho nahé noze. Had se pohodlně usadil kolem jeho ramen.

"Jistě, Harry."

Jako předtím, Harry na chvíli četl nahlas a užíval si výzvu vidět anglická slova a překládat je do hadího jazyka. Tentokrát had zůstal kolem jeho ramen, hlavu natočenou směrem ke knížce, jako by četl s ním. Ale tvrdá práce ho přemohla brzy během léta a když se snažil potačit zívnutí, zvedla se k němu dlouhá hlava.

"Měl bych tě nechat se vyspat," řekl, "jelikož nemáš rozum spát na slunci, kde je teplo." Malinká hlava byla na stejné úrovni s jeho, černé oči se jemně třpitily v jemné záři světla.

"Klidně tu můžeš zůstat, jestli budeš chtít," řekl Harry nejistý si, jak by měl vyjádřit své pozvání. 'Neočekávám, že bys mi ho pomohl vyhonit' znělo trochu ostře a 'ale jestli se ta příležitost naskytne' znělo dost pateticky.

Takže nechal to pozvání ve vzduchu dokud had neřekl, "Díky." Co bylo dneska jinak, že had počkal, až si Harry vleze do úzké postele, než se mu doplazil na břicho, kde se pečlivě stočil a usnul. Harry, ukonejšený přítomností jiného tvora, usnul ihned taky.

A povedlo se mu prospat skoro celou noc. Slunce akorát vycházelo, když ospale otevřel oči. Něco ho intimně hladilo. Prudce otevřel oči, natáhnul se pro brýle, které si pokládal na noční stolek. Byl z půlky tvrdý, když uviděl silný záhyb, jak mizí v jeho šortkách. Jestli se vzrušil sám nebo s malou pomocí hada, něvěděl.

Přetáhl kolem hada šortky a tmavá hlava se zvedla, trochu se rozmotala, než sklouzla dolů a omotala se kolem Harryho tvrdnoucí délky. Ocas poplácal lehce každé stehno, aby roztáhnul nohy a Harry zdaleka už ne stydlivý, vyhověl.

Hbitý ocásek ho znovu hladil, používal své rychlé doteky na jeho úzkém otvoru. Pomalu záhyby na jeho erekci se zvedaly a klesaly, trochu se vlnily, svíraly ho přesně dobře až Harry vyrazil boky nahoru a silně se udělal, pokropil sebe a hada.

Jako předtím ten malý jazýček obkroužil stopy, slízával je pryč a pak had věnoval pozornost svému vlastnímu lesknoucímu se černému tělu. "Tohle začíná bejt čím dál víc divnější," řekl Harry jemně.

Pevné svalnaté tělo se odvinulo pryč z Harryho měknoucího penisu a položilo si hlavu na jeho klíční kost. "Všiml jsem si, že jsi mě nepožádal, abych přestal." Kdyby se hadi mohli smát, tenhle by se usmíval. To Harry dokázal jasně říct.

Povzdechl si. "Snad to, že se mi to líbí ze mě dělá špatnýho člověka?"

Had pokrčil jedním záhybem a Harry zjistil, že se usmívá. "Snad to, že se mi líbí to dělat, ze mě dělá špatného hada?" opáčil.

Harry si položil hada těsně za hlavu, posadil se, přehodil nohy přes okraj postele, stále nahý. "Myslel jsem si, že můj život bude normální, až tu nebude Voldemort," řekl a prohrábl si rukou roztržitě vlasy.

Had se odplazil na podlahu a podíval se zpátky na Harryho. "Proč je pro tebe být normální tak důležité?" Dlouhé černé tělo se vyšplhalo až na vrchol linky a had se nahnul nad vědro. Jelikož se díval pořád jen na Harryho, nevšiml se, že je vědro prázdné. Ta přidaná váha převážila vědro a had v mžiku zmizel do teď kodrcajícího vědra.

"Do prdele!"

Harry vypukl smíchy a pak znovu, když černá hlava bojácně vykoukla zpoza okraje vědra. "Mám žízeň," řekl podrážděně, zatímco se Harry snažil přestat hihňat. Jeho hůlka byla na nočním stolku, takže potom, co se had dostal z vědra, udělal jednoduché kouzlo na vodu a až po okraj ho naplnil studenou čistou vodou.

"Díky," řekl had a plně se vytáhl, než se snažil znovu napít. Po několika nadšených doušků se hlava otočila zpět na Harryho. "Jsi velmi slaný."

Harry stále nahý cítil jak rudne. A co bylo horší, že cítil počátky další primitivní erekce a rozhodl se radši stáhnout než by věci mohly být divnější. Nechal hada se stočit u krbu s ospalým upomenutím, aby zasadil Snapeova semínka pětilistu.

"Dneska v noci." Přikývl had a pak se zpátky položil na své záhyby.

Harry ten den pracoval těžce a znovu se soustředil na obtížnou práci než na věci, o kterých by radši neměl uvažovat. Na rozdíl od včerejška, nebyl Snape na prvním místě. To místo obsadil sex s hadem.

Byl tak unavený, když se vrátil do boudy, že přemýšlel, že nechá semínka pětilistu být. Ale ta představa tváře profesora lektvarů, která by byla zamračená vztekem byla dost na to, aby ho do toho dostala. Neviděl ten velký chomáč záhybů na schodech vedoucí do boudy, takže nebyl překvapen, když ten známý tvar uviděl stočený na posteli.

"Buď jako doma," řekl suše. Oba konce, jak ocas tak hlava se napřímily v pozdravu. "Co takhle vajíčka k večeři?" zeptal se vesele. Jak rychle si zvykl na toho tvora, se kterým sdílel svůj dům.

"Výtečně," ozval se syčivý hlásek, jak se had rozpletl. Harry se rozhodl, že si představoval ten zájem v černých očích, zatímco si sundaval prací zašpiněné oblečení. Vzchop se Harry, pomyslel si.

Najedli se, pak četli než padla ohromná tma. S povzdechem zavřel knížku. "Měl bych začít s těma semínkama," řekl, zívaje.

"Jsi unavený, Harry," řekl had z opěradla křesla. "Nech je na ráno. On se to nedozví." Zvedl hlavu a sledoval, jak vstal.

"Dozví," řekl Harry a obrátil oči v sloup.

"Jsem zvědav, jak se tohle vyvine," pokračoval had a zněl nevrle.

"O tom se nebude diskutovat," řekl Harry a nazul si znovu své pracovní boty.

"Mohu tedy jít s tebou?"

Harry pokrčil rameny. "Proč ne." Takže se svým stopařem usazeným pohodlně kolem svých ramen, Harry vyrazil směrem k obezděné bylinkové zahradě. Bez měsíce, byla neuvěřitelná tma, ale Harry cestu znal.

"Harry," řekl had jeho hlava se pohybovala kousek od jeho ucha. "Mohu se tě na něco zeptat?"

Mladý kouzelník se zachechtal. "A odkdy máš zabrány?"

Mohou se hadi usmívat? Tenhle vypadal, že ukazuje tesáky, kdykoli se baví. Naštěstí nebyly jedovaté.

"Přemýšlel jsem o něčem, co jsi řikal předchozí noc, o svých příbuzných, jak ti nedůvěřovali s jejich jídlem." V hadím jazyce 'příbuzní' zněly trochu jako 'spoluhnízditelé', ale pochopil podstatu věci.

"Jo tohle," řekl Harry, skoro ulehčen. Nebyl si jist, čeho se ál, že se had zeptá, ale tohle aspoň mohl odpovědět. "Není to nic vážného, opravdu. Nebyli to kouzelníci, takže nenáviděli všechno, co se týkalo kouzel. Snažili se to ze mě dostat, ale samozřejmě by to nevyšlo." Zatočil na malou cestičku, která se zvedala nahoru směrem ke kamenné zdi zahrady. "Nicméně, teta Petunie po mě chtěla, abych jim vařil-hlavně snídaně, ale umím udělat i dobrý oběd, když musím. Ale po několika letech mě začali během léta pozorovat. Jako kdybych jim měl udělat něco hroznýho."

Uchechtl se a otevřel železnou pracovní branku. Nebylo to okouzleno, jelikož jediné, co to obklopovalo byla bylinková zahrada. "Myslím, že to bylo po pátém ročníku, kdy jsem nechal povalovat svou učebnici lektvarů, stránky nalistované na různých jedech. Pak už jsem nikdy nemusel vařit."

"Proč jsi tam tedy zůstal?" zeptal se had, když Harry zavřel za nimi branku.

"Musel jsem. Místo bylo chráněný. A aspoň dělání nějakejch prací pro tetu a strejdu mi dalo něco, abych se zabavil, když už mě nenechali dělat domácí úkoly." Vytáhl látkový uzlík ze svá kapsy u šortek. Na chvilku, když to přešlo do jeho vlastnictví, bylo to cítit konejšivě známě, jako sklepení. Jako Snape. Teď noční vzduch odvál pronikavou vůni rostoucích bylinek.

"Víš něco o pětilistech?" zeptal se, očividně měnil téma. Had překvapivě věděl, jak už tu, jak řekl strávil hodně času plazením kolem zahrady. Skoro ihned měly řady zasazené. Když byli hotovi, Harry zkoumal jejich práci světlem z hůlky.

"V dávných dobách je zasazovali nazí," řekl had, jak se mu pořád plazil po ramenou.

"Možná právě kvůli tomu měsíci," hádal Harry a vyvstanul mu obraz Snapea, jeho bledá kůže-Zvuk syčivého smíchu ho probral ze snění.

"Máš nejspíš pravdu," řekl had. Mise dokončena, dovlekli se zpátky do kamenné boudy a s uklidňující tíhou hada na svém břiše usnul.

Dalších pár dní se usadilo do pohodlného ducha. Někdy byl Harry sám, když se vzbudil; někdy ještě našel hada stočeného vedle něj. Ale bylo to hezké mít tam toho plaza každý večer, ačkoli se ta neobvyklá intimita už neopakovala. Harry si nebyl jist, jestli má být rád nebo ne.

Jednu noc po večeři nechal hada spát a rozhodl se, že dožene něco, co zanedbal. Mytí houbou bylo dobré na to, aby se s tím dalo žít obzvlášť s dobrým čistícím kouzlem, které znal a občasná koupel v jezeře. Jenže dneska chtěl něco víc.

Hagrid měl velkou dřevěnou vanu v kumbálu, takže Harry ji tam odtud dostal kouzlem po boku. Byla moc velká na to, aby se vešla do boudy, takže to nechal ve stínu kumbálu, dost soukromí pro jeho účely.

S hůlkou v ruce začal naplňovat vědro vodou z dobré pumpy, každý přenesl a vylil vodu do vany, až byl s hladinou vody spokojen. Jedno poslední kouzlo.
"Thermia," řekl jemně a lehká pára stoupala z vany. Nechal ji trochu vychladnout, zatímco se vřítil do boudy pro nerovnoměrné pevné po domácku udělané mýdlo a ručník. Pak venku ze sebe sundal oblečení a vklouznul do vany.

Slyšel už o mudlovských vanách s horkou vodou, ale tohle, říkal si, je lepší. Jemné zvuky noci z lesa ho konejšily. Pára rychle zamlžila jeho brýle, takže je pečlivě položil nahoru na kraťasy a znovu se opřel o okraj dřevěné vany a zavřel oči.

Někde mezi sněním a bděním cítil Harry něco, co ho lechtalo na bradavce. Uskočil od té strany vany a ihned zaslechl šplouhnutí a bublající syčení. Jedna ruka ohmatávala zemi vedle vany dokud nenašla hůlku.

"Lumos," řekl a byl si celkem jistý identitou viníka. Velmi mokrý a velmi nevrlý had se plazil nahoru po okraji vedle jeho prstů u nohou. Když už vylezl z vody, rozmotal se podél rozšířeného konce okraje a z ocasu mu jemně odkapávala voda do vany.

"Tak svádění prý ne," ozval se naštvaný sykot.

"O to ses pokoušel?" zeptal se Harry, stále se usmívaje. Položil hůlku zpátky do trávy.

"Nedopřával sis už několik nocí," odpověděl had. "Začal jsem si dělat starosti."

Harry se jemně zachechtal. Noc byla hodně teplá a on byl moc uvolněný na to, aby přemýšlel, jak divné bylo probírat jeho masturbující zvyky s hadem. "Není všechno jen o sexu," upozornil.

Plochá černá hlava se položila na tlustší okraj, blíž k Harryho hlavě. "Pro hady ano." Pak se trojúhelníková hlava zvedla, jako kdyby zvažovala. "Pokud nepočítáš tuhle pěči k přežití."

Harry upustil mokrou žíněnku na svůj hrudník a užíval si teplo oproti vnější teplotě. "Říkáš, že tě kazím?" Vyždímal látku a položil ji na nakloněnou hlavu, čímž vyvolal víc prskavých nadávek. Harry napjatě poslouchal, stále se usmíval nad obojím, nad urážkou a nad pokusy dostat žíněnku pryč.

"Máš docela dobrý slovník na hada," okomentoval. "Ale myslím, že ta věc s tou kozou je nemožná."

Korálkovité černé oko se na něj zaměřilo. "Vsadím se, že před týdnem bys to samé řekl o hadovi."

Když se Harry probudil další ráno, nebyl had nikde v dohledu. Oproti včerejšímu škádlení se jeho společník stočil vedle něj jako obvykle. Takže vědro v jedné ruce a sendvič ve druhé, vyšel Harry ven do teplého rána.

A viděl, jak k němu přes pozemky míří profesor Snape. Z nějakého důvodu, Harry cítil potřebu prchnout. Ale muž ho už spatřil, takže Harry stál jako přikovaný na místě.

"Pane Pottere," řekl starší muž jako pozdrav.

"Dobré ráno, profesore," řekl Harry. Jak to Snape zvládal vypadat takhle skvěle a klidně takhle brzo ráno?

"Přišel jsem sklidit pětilist," řekl medově teplý hlas, ale Harry se zamračil.

"Zasadil jsem je pouze minulý týden. Za úplňku-tak jste to řekl." Neviděl, jak by tohle mohl zpackat. Temné oči na něm spočinuly a Snapeova ústa se netrpělivě zamračila.

"Semínka byla okouzlena," vysvětlil Snape jako prvnímu ročníku.

"Aha," řekl Harry a docela se cítil jako v prvním ročníku. "Dobře." Položil na zem vědro a konzervu a toužebně se díval směrem na kamenné schody, kde doufal, že zachytí záblesk hada, ale schody byly pusté. "Tudy."

Snape šel vedle něj a ačkoli ani jeden z nich nemluvil, ticho napjaté nebylo. Harry nikdy nebyl dobrý ve společenské konverzaci a zdálo se, že Snape ji od něj nečeká. Teď, když už nebyl studentem, nemusel si vymýšlet výmluvy nebo vysvětlení. Teď to bylo jiné.

Došli až k obezděné zahradě a Harry je zavedl až k záhonu, kde zasadil listnatou rostlinu. Popravdě řečeno, vyrostlo to v luxusní listnaté svazky. Snape vytáhnul svou hůlku a malé nůžky, očaroval je tak, že byly větší než rostliny a začal sbírat. Harry se obdivně díval.

"To je teda kouzlo," řekl pravdivě. Pak si vzpomněl s kým mluví a vzhlédnul. Ale na hubené tváři byl lehký úsměv.

"Mé vlastní." Snapeovy oči sledovaly nůžky, hůlka napodobovala vznášející se ostří. "Naučím vás ho, jestli budete chtít."

Při zvuku slova 'naučit' Harry znovu pocítil zvláštnost téhle situace. Proč ho tenhle muž přiměl cítit se jako jedenáctileté dítě?

"To by bylo fajn, děkuju," řekl a potom už nepromluvil nikdo až do doby, kdy nechal Snape vsunout nůžky do své ruky a vytáhnul složenou látkovou tašku ze své kapsy, ohnul se a začal sbírat svazky. Ten had měl pravdu, vybavil si Harry, bylo to už moc dlouho, co si dopřával. Ohnutý Snape, dřepící, dlouhé elegantní prsty sbírající rostliny-každý pohyb si zmateně pohrával s jeho libidem.

Teď ne, naléhal na své hormony a věděl, že se znovu nahrnou později. Slíbil jim cokoli, pokud ho teď nechají na pokoji. Když Harry dokázal znovu racionálně myslet, uvědomil si, že některé věci se nikdy nezmění. Jako jeho touha v blízkosti Snapea.

Naštěstí se starší muž narovnal. "Výborná várka," řekl Snape, ačkoli si Harry nebyl jistý, jestli to byl kompliment nebo jen pozorování okouzlených semínek. Pak se na něj temné oči zaostřily. "Vybral jste výborné umístění." Oči se odvrátily od jeho tváře a porozhlédly se kolem zbytku zahrady. "Dobrá půda a perfektní světlo."

Tak tohle znělo hodně jako chvála. Škoda, pomyslel si Harry ironicky, nemohl ji přijmout. "Já er, měl jsem pomoc. Radu, mám na mysli," přiznal a myslel na hada stočeného kolem jeho ramen tu noc.

"Byl jste moudrý, že jste ji použil." Snape potěžkal tašku a pak se zastavil a znovu studoval Harryho. Pak se zhluboka nadechl, jako kdyby se na něco připravoval. "Dva týdny před začátkem školy má ředitel-shromáždění kde přivítá celý personál."

Harry zamrkal v překvapení, zatímco Snape říkal datum. "Samozřejmě jste vítán."

Byl jaksi těžké přemýšlet, co říct. Což bylo přesně to, proč musel říct, "Nemyslím si, ale děkuju."

Chvilka ticha. A potom, "Hagrid byl pozván každý rok a nikdy se nezapomněl objevit."

To ho Snape přemlouval?

"Jsem si jist, že pan ředitel by byl potěšen vás vidět, jelikož jste nebyl v hradu celé léto. Profesorka McGonagallová bude v tu dobu až také zpátky."

Přemlouval.

"Díky, ale--" začal, nejistý, jak vysvětlit, že takováhle věc by pro něj byla nepříjemná. Už teď byl ve Snapeově přítomnosti nemluvný. Mohl si jenom představit, jak by takové společenské sezení mohlo být trapné.

Elegantní rty se zúžily a v jeho temných očích se mihl podrážděný pohled. "Když to neuděláte pro Brumbála mohl byste to udělat pro sebe. Trávíte moc času tady o samotě. Společnost by vám prospěla."

Harryho ústa se dokořán otevřela. "To říká ten pravej," řekl bezmyšlenkovitě.

Něco se zablýsklo v těch nemrkajících očích. "Já jsem starší-o dost starší-a vybral jsem si svou samotu s jistou znalostí, že má společnost není vždycky--vítána."

Harry se snažil pobrat to nezvyklé přiznání. Snape, nicméně, nečekal na odpověď-odseklou či jinou.

"Jak chcete tedy. Já jsem splnil svou povinnost. Šest hodin ve sborovně, kdybyste si to rozmyslel."

Harry zíral na vzdalující se záda dlouho potom, co zmizela z dohledu.

Neviděl hada až do doby, kdy si udělal přestávku na oběd, a našel ho stočeného na sluncem zalité šedé skalce. Černá hlava se vyboulila jakoby na pozdrav.

"Jsem rád, že tě vidím pohromadě." Černé tělo sklouzlo ze skály a následovalo Harryho až pod zastíněné místo pod stromem. "Viděl jsem, jak si s ním dnes ráno odešel," vysvětlil had. "Nebyl jsem si jistý."

Harry rozbalil sendvič a nabídl kousek masa svému společníkovi. Ačkoli to nebylo téma, které by chtěl opravdu probírat, odpověděl pravdivě. "Oh, on by mi nikdy nic neudělal. Strávil hodně času tím, že můj zadek dostával z nebezpečí, aby udělal něco takového." Skončil tím, že celý rozhovor řekl hadovi včetně toho spíše neobvyklého přiznání.

Had dojídal kousek masa a mrsknul mlsně dlouhým jazýčkem. "Myslím, že bys měl jít."

Harry odněkud vytvořil poloviční úsměv. "Je to neočekávané." Had mrsknul jazýčkem znovu v definitní zasyčené formě plazí maliny. "Nemyslím si."

"Chceš toho muže vidět nebo ne? Není to důvod, proč jsi tu zůstával celé léto?"

"Vždycky řeknu něco pitomýho nebo vůbec nic. Neměl jsem tady zůstávat vůbec. Měl jsem odejít tak daleko, jak je to jenom možný."

"Díky," ozval se úsečný sykot a Harry se dolů nesměle podíval. "Jestli se ti ten muž líbí, měl bys mu to říct. A měl bys do toho hradu jít."

Harry nepřítomně utrhl trs trávy pod stromem. "No tak to by byla úžasná konverzace." Dělal, že drží v ruce šálek čaje. "Promiňte, profesore Snape-jen jsem tak přemýšlel. Těch posledních sedm let, co jste strávil nenáviděním mých vnitřností? Byla to jen maska, za kterou jste mě jinak chtěl ošukat?" U jeho kolena had syčel smíchem a Harry cítil, jak se mu nálada zlepšila. Bylo nemožné nesmát se, když se had směje.

"Byl by to začátek," poradil had skrz syčení, které podezřele znělo jako škytavka.

Tu noc Harry ani nepředstíral, že nebyl vzrušený, když se mu had motal nahoru podél nohy. Přehrál si ten krátký rozhovor se svým bývalým profesorem pořád a pořád v hlavě, když pracoval.

Pevný hadí ocas zabloudil do štěrbiny mezi jeho nohama a přejížděl po jeho vchodu skoro škádlivě. Harry, který se sám zpracovával, zasténal. Na jeho varlatech byl tlak, jak se kolem nich had obmotal, vyvolával jemný tlak, hnětl je. Když jazýček kmitnul na hlavě jeho penisu, Harry vyrazil boky dopředu a skoro, skoro vykřikl jméno. Jako předtím, Harry cítil jak je čištěn mlsnými pohyby.

Když skončil, had se uvelebil Harrymu na hrudníku a ten ho hladil po hlavě. "Myslel jsi na něj?" zeptal se.

"Jo," přiznal Harry, věděl, že nebylo třeba lhaní.

"Dobrou noc, Harry," ozval se tichý hlas.

"Dobrou noc, Snakeu." Harry ležel vzhůru několik minut. A pak, "Snakeu?"

"Hmm?" zeptal se ospalý hlásek a mírně zvedl hlavu.

"Na co jsi myslel ty?"

"Na tebe," přišla ospalá odpověď, když se hlava uvelebila zpátky na Harryho hrudník.

Harry se vlekl domů po druhé posledním červencovém dni, udělal so obvyklou prostou večeři a jak už bylo jeho zvykem, četl s hadem chvilku než zazýval a protáhnul se. Pak přešel k troubě a postavil si na čaj. Dlouhé hříšné tělo jeho kamaráda se vyšplhalo na linku, podíval se na vesele deokorovanou konvici a potom na Harryho.

"Čaj?"

Harry zvednul obočí a vyndal hrníček a šálek. "Dneska v noci zůstanu vzhůru o trochu dýl." Laskavě pohladil tu hlavu. "Nemusíš, jestli jsi ospalej."

"Proč?"

"Ukážu ti o půlnoci," řekl, zalil čaj vodou a nechal ho vyluhovat. "Pokud budeš vzhůru," dodal trochu vyzívavě.

"Budu vzhůru."

Tak se usadili zpátky do koženého křesla a přečetli další dvě kapitoly. Harry se ve čtení v hadím jazyce už dost zlepšoval. Pár minut před půlnocí znovu vstal a natáhl se pro hnědě zabalený balíček velikosti pěsti do chlebíku. Předtím než to otevřel to musel odčarovat. Uvnitř bylo trochu promáčknutý koláč k čaji bohatě politý čokoládovými kudrlinkami. Chvilku se hrabal v zásobním šuplíku a vytáhl malou svíčku, kterou zastrčil doprostřed. Když už byla skoro půlnoc, zapálil svíčku a položil ji na stůl, jak k němu had vklouznul, očividně zvědav.

O půlnoci si něco přál a zfouknul svíčku. "Všechno nejlepší, Harry," řekl jemně a pak se zakřenil na hada. "Jsi první osoba, teda, živé stvoření, které mi pomohlo oslavit."

"Jsem poctěn," odpověděl had a pak si prohlédl koláč. "Budeš to jíst?"

"Chamtivej plaz," pokáral ho Harry, ale rozbalil koláč, který koupil v Prasinkách, když tam byl naposledy jako student. Odlomil kousek a nabídl trochu hadovi.

"Mmm," řekl, jazýčkem kmital po kousku a pak po samotném obalu, který se promáčknul pod tíhou hada.

Další den dostal sovy od Rona a Hermiony, jednu od pana a paní Weasleyových, jednu od Hagrida a jednu od ředitele. Poslední obsahovala vzkaz, "doufám, že tě uvidíme toho dvanáctého."

"Jdeš, že jo?" zeptal se had. Harry zíral na svítivě barevné blahopřání.

"Možná na chvilku," řekl opatrně a cítil se šťastný na své narozeniny, poprvé strávené na vlastních nohou. Měla by to být osamocená doba, ačkoli samozřejmě měl pozvání od všech svých kamarádů, aby je navštívil. Pomohl hadovi, aby mu vyšplhal na ramena a posadil se do své obvyklé židle u ohně. Cítil nějaké šťouchnutí do ruky.

"K večeři jsi toho moc nesnědl."

Harry se opřel do vycpaného opěradla. "Mmm, nejspíš jsem unavenej ze svýho vaření." Začala mu docházet vajíčka a přemýšlel, že by měl zkusit nakoupit v Prasinkách a doplnit Hagridovy zásoby.

"Potom by možná bylo lepší jít na pár dní do hradu."

Harry obrátil oči v sloup, ačkoli z tohohle úhlu ho had mohl jen těžko vidět. "Nezačínej. Řekl jsem, že o tom popřemýšlím."

"Co je na tom k přemýšlení?" Záhyby se pohnuly v dost dobré imitaci pokrčení ramen.

Harry vstal a prohledával malou knihovničku zabudovanou ve zdi. Byla trochu nakřivo a knížky byly stejně tak nakloněny. Vytáhl tu, kterou hledal, kuchařku, která se skládala převážně z obrovských štosů pergamenu svázaných provázkem. "Možná bych mohl zkusit něco novýho," řekl, očividně měníc téma. Rozhodně nechtěl myslet na to, jestli uvidí Snapea.

Cítil, jak mu po ruce jemně klouzaly záhyby, pak pod kuchařku dokud svalnatá hlava nešťouchla do jeho klína. "Hmm, zní dobře," řekl had jasně vzrušeným tónem.

"Sakra, ty jsi ten nejnadrženější had, jakýho jsem kdy potkal." Natáhnul si nohu, čímž dal hadovi více prostoru. Čistě pro pohodlí, říkal sám sobě.

Ocas zakotvil malé tělo kolem Harryho nohy. "Koukám, že tobě to dlouho netrvá."

Harry se snažil ignorovat své vlastní tělo. "No, je mi 17, vlastně teď 18." Pomalé rytmické pohyby v jeho klíně ho rozptylovaly. Aspoň, že nemyslel na-- "Sakra, přestaň."

Slabé syčící zvuky. "Tvoje minus." Had se doplazil Harrymu na klín a svou trojúhelníkovou hlavou vyčuhoval zpoza okraje kuchařky.

"Takže," řekl Harry rozhodnutě, "Mohli bychom zkusit něco jinýho. Mohl bych vyhřát troubu. Něco upíct." Povzdechl si. "No tak, nekoukej se na mě takhle, snažim se tu být dospělý."

Špičatá hlava se na něj podívala, očividně nevrle. "Tak dobře. Co mi můžeš udělat? Něco s vajíčkama?"

Harry se usmál. "Jídlo je vlastně předně pro mě."

Had ho ignoroval, jeho hlava se zasněně pohupovala. "Volská oka jsou úžasná."

Harry přes tu těžkou knížku podrbal černou hlavu. "Jídlo a sex. To je všechno na co hadi myslej?"

Hlavička vyšla vstříc pohybujícímu se prstu. "Spánek je také velice vysoko na seznamu." Jedno korálkovité oko se zaměřilo na Harryho. "A ty mě nenecháš mluvit o jediné věci, o které bych chtěl."

Hlazení hada bylo velmi uvolňující. "Co?" Povzdychl si. "Jo tohle. Asi bych ti to mohl říct, nejspíš nepůjdu."

Had ze sebe vydal plazí podobu prskání. "Proč ne?" Podrážděně stáhl hlavu zpod Harryho hladícího prstu. "Myslel jsem, že bys aspoň řekl, že o tom budeš přemýšlet, jen abych byl zticha."

Harry pokrčil rameny, zavřel kuchařku a položil ji vedle židle. "Vypadá to, že to neudělám. Hele, když půjdu, stejně nakonec řeknnu něco stupidního a jeho poslední dojem o mě bude o nějakým stupidním děcku, který vždycky nesnášel." Had mu věnoval plnou pozornost. "Jestli nepůjdu, tak jeho poslední dojem bude o Tom Potterovi, který nezpackal Pětilist."

Dlouho si ho had prohlížel. "To je ta nejhloupější věc, kterou jsem kdy slyšel." Odmotal ocas a obplazil se výš kolem Harryho nohy. "Proč jsi si tak jistý, že řekneš něco hloupého? Nevypadáš hloupější než většina lidí, které jsem potkal."

"Díky."

"Se mnou mluvíš dobře," dodal had.

"To je jiný. Ty mě máš rád." Byla to pravda, pomyslel si Harry. Aspoň si nemyslel, že se had kolem motá jen kvůli jídlu. Nebo sexu.

Jestli se had mohl tvářit samolibě, tak tenhle ano. "Tak vidíš. Když s ním budeš mluvit, předstírej, že jsem to já. Snake. Snape. Je to podobné. I ve vašem jazyce."

Harry nevěděl, co na to říct. Sledoval, jak had zpátky vklouzává dolů po jeho noze a šťouchnul mu znovu do poklopce. "Můžeme?"

Ačkoli neřekl 'ano' roztáhl nohy. "Tak si to rozmysli. Jsi hladový nebo nadržený?" Rozepnul si kalhoty a vytáhl ven svůj penis. Jazýček vyklouzl ven.

"Jedno a to samé, když jsi had," řekl jemně a obtočil se kolem tvrdnoucího masa. "Myslíš na něj, když tohle dělám?"

"Jo," řekl Harry a lehce vzdychal. "Vadí ti to?" Opřel se v židli a snažil se moc nehýbat, aby nerozmotal hada.

"Samozřejmě že ne. Řekni mi, na co myslíš." Jeden záhyb se obtočil kolem jeho šourku.

"Jako představu?" Těch měl spousty. Žádná z nich nezahrnovala hada.

"Hadi nemají představy. Prostě mi řekni, na co myslíš." Byl úplně vzrušen a mohl cítit, jak se mu had vlní po břiše. Líbil se mu ten pocit svalnatých záhybů pohybujících se v několika směrech po něm.

"No, myslím na něj samozřejmě na nahého. Hubeného a--oh bože, bledého." Jak se ten had mohl pohybovat v několika směrech najednou? "Přemýšlím, jak může vypadat jeho penis." Našpulil rty, aby zadržel sten, ale podíval se dolů a unikl mu. "Jak jeho penis vypadá, když moje pusa kolem něj klouže, jak chutná jeho semeno." Jazýček se kmitnul přes jeho žalud a ochutnával čirou tekutinu prosakující skrz špičku.

"Zajímalo by mě, jestli by se na mě pustil," pokračoval a vyslovoval věci, o kterých jenom přemýšlel. "Jestli ty rty, na které jsem zíral tak dlouho, pohltí--oh ano, přesně tak-můj penis." Had se pohyboval rychleji. "Už to dlouho nevydržim--"

"Jenom pokračuj," nařídil had.

"Chci, aby mě ošukal," řekl Harry, ačkoli dýchal přerývavě, ale aspoň představa byla teď velmi jasná. "Chci, aby mě ošukal tak moc, že se nemůžu dočkat, jen by mě chytil a vklouznul dovnitř. Chci, aby ke mně perverzně mluvil, zatímco do mě bude vrážet. Jeho dech je možná cítit trochu po mém semeni, zastímco mluví." Jeho prsty svíraly opěradla židle a boky samovolně vyrážely.

"Co řiká, Harry?" Konec trojúhelníkové hlavy ho šťouchnul do bradavky, třel tam a zpátky stejným rytmem jako pumpující záhyby.

"Tak úzký," vzdychal, "Tak sexy. Říká, že mě ošuká tak tvrdě, že nebudu nikdy potřebovat jinýho chlapa, nebudu chtít jinej penis, než ten jeho." Jeho rty oddělené; byl tak blízko. "Říká 'udělej se pro mě, Harry'."

"Udělej se pro mě, Harry." To bylo všechno, co potřeboval, aby se dostal přes vrchol. Našel svůj dech, když ho očekávané pomalé lízání vyčistilo. "Půjdeš na hrad?"

Harry zíral dolů na svůj klín. "Popřemýšlím o tom."

Had mu připomínal chvíli jeho narozeninové slabosti od té doby skoro každý den až dvanáctého Harry skončil brzo a šel očarovat vanu. Takže když stál venku ve druhém patře na chodbě před dveřma do sborovny, chyběla mu utěšující tíha hada kolem jeho ramenou. Zřejmě nikdo nenasadil ztišující kouzlo, jelikož zvuky veselí přicházeli zevnitř.

Vešel dovnitř a byl ihned přivítán jako kdyby byl pryč už roky než týdny. Harryho zrak se rychle rozhlédl po pokoji. Snapea nikde neviděl. Byla to jedna z těch příležitostí, kdy si profesor lektvarů myslel, že jeho přítomnost nebyla žádoucí? Těžce se snažil potlačit své zklamání a říkal si, že mu to bylo jedno. Stejně tomu muži neměl co říct. Jenom ho chtěl znovu vidět.

Harry se zdvořile věnoval svému hostu a přívětivě si povídal s Brumbálem, který ho zahrnoval otázkami o jeho létě a snažil se ho přimět jíst.

"Jsi až moc hubený, Harry," pokáral ho Brumbál.

Nechal se rozptýlit svou bývalou ředitelkou koleje, profesorkou McGonagallovou, která se před chvíli vrátila a informovala ho o své návštěvě u sestry v Austrálii. Zdvořile poslouchal popisu jejího výletu, když ho náhlé vědomí přimělo vzhlédnout. Profesor Snape, který vypadal tak elegantně jako vždycky, stál u dvěřích a mluvil s profesorkou Sinistrou.

Oči McGonagallové následovaly Harryho a usmála se nad objektem jeho pozornosti. "No konečně. Neviděla jsem Severuse od té doby, co jsem se vrátila a umírám touhou se ho zeptat jak pokračuje jeho projekt."

Harry se přinutil podívat se pryč, stále při smyslech, aby náhodou nepřitáhl pozornost svého bývalého profesora. Snape ho ještě neviděl a zřejmě ho ani nehledal. "Jaký projekt?"

Hlas skotské ženy se spiklenecky ztišil, "Profesor Snape se chystá zaregistrovat se jako Zvěromág než začne školní rok, nejspíš aby zdokonalil svou přeměnu.

Harry cítil, jak se začal třást. "Promiňte, paní profesorko," řekl, neschopen podívat se jí do očí. Přešel přes přeplněnou místnost. Něco muselo varovat jeho kořist, jelikož tmavá hlava najednou vzhlédla a pohlédla na Harryho, oči zúžené.

Harry se postavil před vyššího muže, moc rozzlobený a moc raněný, než aby ho zajímalo, jak tohle může vypadat. "Nejspíš jste si myslel, že je to legrační," řekl, jeho hlas tichý, ale prudký, "předstírat, že jste had, předstírat, že jste můj přítel a vysmívat se mi celou tu dobu, zatímco jsem si vám vylíval své sr--srdce."

Něco zlostného se z něho dralo ven, ale potlačil to. "Nevím, jestli jste to udělal kvůli tý stupidní nenávisti k mému otci nebo jestli jste to udělal proto, že mě nesnášite nebo jen prostě ze zásady, ale hra skončila." Jeho hlas se zvýšil, ale jen tak, že poslední slova mohl slyšet jen zaskočený muž před ním. Otočil se na podpatku.

"Harry, stůj!" křikl Snape, ale Harry utekl. Nikdo neznal tyhle chodby lépe než on a byl rychle z dosahu sborovny.

Vřela v něm zrada, která kousala na bodající slzy v jeho očích. Nezastavil se dokud nebyl u sochy jednohrbé čarodějnice. Jednoduchým mávnutím hůlky byl uvnitř, kde ho nikdo nemohl najít.

Jak mohl být tak hloupý? Proč na to nepřišel? Pro všechnu opatrnost, kterou ukazoval, mohl být ten had znovu vrácený Voldemort a on byl tak osamocený a zoufalý, že by pozval tu zmiji přímo do svého domu. A do své postele. Harryho tváře rudly ponížením. Spal se Snapem několik týdnů a ani to nevěděl.

Buď opatrný v tom, co si přeješ, Harry, pomyslel si a cítil nebezpečný hysterický smích, který se v něm tvořil. Blbče, blbče, blbče.

A co se s tím dalo dělat? Chtěl jít zpátky do Hagridovy boudy, sbalit si věci a opustit Bradavice navždycky. S povzdechem si uvědomil, že nemohl jen odejít. Možná, že se po tomhle nebude muset setkat se Snapem. Teď, když hra byla venku, nemyslel si, že by ten krutý bastard měl tu odvahu mu čelit.

Prošel po průchozí cestě a pak se přemístil do vesnice. Necítil se na to, aby šel domů, takže se chvilku potuloval tichou vesnicí, a pak se spustil po cestě domů. Domů. Jak hloupý byl, že Bradavice dokonce považoval za svůj domov. Po tomhle létě zapochyboval., že se kdy vrátí. Ta myšlenka způsobila, že mu ztěžklo srdce, ale věděl, že to je pravda. Nemohl čelit...svému ponížení znovu.

V boudě byla tma, když se dostal domů. Nechodil moc v dlouhých letních večerech a nebyl zvyklý nechávat doma rozsvíceno. Když byl uvnitř, opřel se ztěžka o dveře. V očích ho pálily neprolité slzy, ačkoli jestli se cítil hůř být ponížen-už zase-Snapem nebo tím, že ztratil přítele, nevěděl. Pomalu se ve tmě otočil, nahmatal hůlku a rozžehl jednu svíčku.

Známý černý tvar byl stočený na posteli. Jenom na chvilku ucítil vlnu úlevy. Chtěl si ulevit od svých problému svému příteli. To je teda přítel. "Vypadni," řekl, vztek jako popel z jeho úst.

Černá hlava se smutně zvedla. "Chtěl jsem si promluvit."

Harry si odfrknul. "Pozdě." Promnul si špičku nosu v důlcích po jeho brýlých. "Už ses zasmál." Přešel a rozsvítil několik dalších lampiček. "Už nejsi můj profesor a nemusím dělat, co mi řekneš. A teď vypadni."

Černý dlouhý tvar se natáhl. "Vím, že už nejsem tvůj učitel. Myslel jsem si, že jsem tvůj přítel." Trohůhelníková hlava se zdvihla výš, jazyk kmital zkoumavě ve vzduchu jako kdyby testoval napětí v místnosti. "Myslel jsem, že si můžeme povídat o všem."

Ponížení vřelo Harrymu v břiše. "Můj bože! Ty věci, co jsem ti řekl!" Pak to bylo horší. "Ty věci, co jsme dělali." Otočil se pryč od postele neschopen unést korálkovitý pohled hada. Uslyšel za sebou šustění.

"Docela se mi líbilo být tvým přítelem," ozval se dost lidský hlas za ním. Harry se pomalu otočil. Snape, oblečen přesně tak jako na večírku, seděl na rovném gauči, dlouhé nohy přes okraj a držel se tenké matrace. "No a, hm, ty další části se mi líbily taky."

"Vsadím se, že jo. Jediná dobrá věc na tom je, že když se budeš kvůli tomuhle smát se svými zmijozelskými, vyjdeš z toho taky tak divně." Harrymu se najednou zjevil záblesk Malfoyova sarkastického obličeje rozjařeného smíchem na Harryho účet.

"Harry." Tichý hlas ho přiměl znovu zavřít oči pod jeho útokem. "Nemám důvod někomu něco říkat. Nikdy jsem tě nechtěl zranit." Bledá ruka pročísla nezkrotné vlasy. "Nikdy jsem nezamýšlel víc, než zjistit, jestli má proměna dojde tak daleko až k hadímu jazyku." Temné oči se setkaly s jeho. "A pak jsi mě bránil před tím hadem. Nevěděl jsem, co to mělo znamenat." Ztěžka polknul. "A pořád nevím."

Harry si složil ruce na prsou, oči zúžené. "Vděčnost. Zachránil jsi mi život. Byl jsem vděčný. Nejspíš to vedlo k-tomu zbytku, ale to je všechno. Nic víc."
Dychtivé oči studovaly jeho výraz, ale on si udržel bezvýraznost. Měl celý život na praxi.

"To je vše?"

Krátké přikývnutí. "Jo."

"A ten, er, zbytek?" zeptal se Snape se stopou sarkasmu.

Harry spustil ruce a pevně zavřel oči. "Proboha živýho! Neříkej mi, že to nikdy neděláš," řekl a cítil jak mu začínají hořet tváře.

Rozhodný úšklebek. "Ne s hadem."

Bylo to rozhodně znamení jeho rozčilení, že se nenechal vyvézt z míry mluvením o masturbaci se Snapem. "Parchante," vyplivl Harry. Oba dva se vzájemně ostražitě pozorovali. Pak Harry sledoval, jak Snape sahá do kapsy od kalhot a vytahuje malou lahvičku, kterou postavil vedle sebe na postel. Harry okamžitě věděl, co to je.

"Nemusím ti nic dokazovat," řekl zamrařeně.

"Nebuď idiot," řekl Snape, vstal z postele a najednou vyplnil tu malou chatu svou mužskou přítomností. Zvedl lahvičku a podal ji opatrnému mladíkovi. "Abych dokázal, že jsem neměl v úmyslu nic špatného."

Harry instinktivně ustoupil dozadu. "Opravdu bys to udělal?" Snape bezeslova přikývl a Harry se podíval na lahvičkou ve své ruce. "Nějaký, er, omezení toho, na co se můžu ptát?"

Pokrčil hubenými rameny. "Jak tě můžu omezit? Až serum zabere, budu bezmocný."

Z posledního slova se Harry otřásl. Odzátkoval lahvičku a přičichl si. "Nedůvěřivý spratek, víš to?" řekl Snape, ale v koutcích jeho úst se zamihotal úsměv. Harry tu poznámku nepoctil odpovědí. Vzal zátku a olíznul ani ne kapku. Jestli si profesor lektvarů myslel, že blafuje, setkal se s překvapením. Starší muž přešel k Harrymu, lehce se předklonil a vypláznul jazyk. Snape zavřel oči a když je znovu otevřel, celý jeho obličej se změnil, zjemnil se.

Harry je dovedl ke dřevěné lavičce, kde si sednul Snape, zatímco on si sednul na větší židli. Cítil se trochu nervózně, ale skoro se na to těšil. "Proč jsi předstíral, že jste můj přítel?"

Černá obočí se zvedla. "Já jsem nepředstíral. Mám tě rád."

Oh.

"Proč jsi ke mně přišel jako had?" zeptal se.

"Abych se přesvědčil, že moje přeměna zvládne i hadí jazyk." Veritaserum přimělo osobu mluvit pouze pravdu, ale mohli jenom odpovědět, co po nich bylo tázáno.

"To byl jediný důvod?"

"Samozřejmě, že ano."

Harry věděl, že se musí překonat a zeptat se. "A, no, ten zbytek?"

Zamračení zkřivilo ty kruté rysy. "Prosím?"

Harrymu se zdálo, že si to Snape užívá. Ztiskl zuby. "Ten sex?"

Pomalý úsměv se dotkl Snapeovy tváře. "Není ve formě otázky."

Musel to vědět. Připravil se na nejhorší a zeptal se. "Proč jsi se mnou měl sex?"

Úšklebek byl spíše teď jako opravdový úsměv, stále ještě mdlý. "Protože mě přitahuješ."

Harryho srdce začalo pomalu bít v jeho hrudníku. "Jsi gay?"

Snape obrátil oči v sloup. "Myslím, že fakt, že jsem se obmotával kolem tvýho penisu, bude velkým podnětem i tobě, Pottere."

Harry se musel soustředit na konverzaci a ne na obrázky, které vyvstaly v jeho mysli. "Jestliže jsi věděl, co jsem cítil--"

"Nevěděl," přerušil ho Snape. "Opravdu jsem to nevěděl. Nic z toho. Věděl jsem, že už pár let máme něco jako příměří. Věděl jsem, že mi důvěřuješ. Ale dokud ses nerozvztekal na toho hada za to, že mě urazil, neměl jsem ani ponětí, že to bylo něco víc než jen zakořeněná vděčnost." Harry se snažil ta slova vstřebat, jemně a upřímně pronesena hlasem, který nikdy neselhal v jeho znervóznění.

"A teď," řekl Snape, překřížil si nohy a lehce se opřel v lavičce. "Pořád chceš být tak dětinský nebo tohle všechno ukončíme?"

Harry se zvědavě zeptal, "Jak?"

Snapeův obličej už nevypadal jemně. Vypadal každým kouskem tak úžasně, jak ho Harry poprvé viděl. Tenhle muž nepotřeboval hábit, aby vypadal velkolepě. "Můžeš mi buď odpoustit, abych mohl odejít, nebo--"

"Takže přiznáváš, že potřebuješ odpuštění!" skočil mu do toho Harry, když se Snape zadíval do svého klína.

"Přiznávám, že se mi líbilo s tebou trávit čas jako s přítelem tak moc, že jsem nechtěl tuhle šarádu ukončit. Přiznal bych se--časem."

Harry věděl, že staršímu muži musí věřit a věděl, že si Snape nechal východ tím 'časem'. Opřel se zpátky do kožené židle. "Takže ta druhá možnost je ti neodpustit?"

"Ta druhá možnost," řekl Snape, kdy se jednoduše vrátil zpátky do svého přednášecího tónu, "je odpustit mi tak jako tak, a pak ke mně přijít a políbit mě, jelikož to byla jediná věc, kterou jsem nemohl pořádně udělat jako--"

Harryho umlčel tím nejvhodnějším možným způsobem, přešel vzdálenost mezi nimi, spustil se na dlouhou černou figuru a přikryl svými rty jeho. Snapeova ústa byla pod těmi jeho teplá a poddajná, bez zaváhání ho pozvala dovnitř svých útulných prostor. Skoro ve stejný moment oba zasténali, Harry se přitisknul blíž, potřeboval, hledal teplo, které vypadalo, jako když vychází ze Snapea.

"Je ti odpuštěno," řekl a omotal ruce Snapeovi kolem krku a vychutnával si pocit jeho vlasů, když mu dopadly na ruce. Zhluboka se nadechl ebonu. "Voníš jako--" začal, rozptýlil se tím, že líbal kůži za slonou vlasů.

"Lektvary a mrtvý věci," pragmatický profesor lektvarů mu vydechl do ucha, neschopen lhát.

"Úplněk," vydechl Harry zahloubaně. Na jeho zádech byly ruce, jisté a znalé a vtahovaly ho do pevného klína. Pak ho ty ruce chytily za zadek, přitáhly si ho, co nejblíž to šlo a hnětly Harryho tělo ke Snapeovu. Harry zavzdychal, cítil tvrdou délku Snapeovy erekce proti své. Což bylo samozřejmě účelem.

"Bože tohle je..."vydechl, úžasná ústa si dělala cestičku po jeho krku. "Moc dobrý." Ústa se spustila dolů k jeho klíční kosti zatímco prsty rozepínaly jeho košili. "Kdy jsem tě poprvé--uh." Snapeova ústa našla jeho bradavku. "Začal přitahovat?"

Tmavá hlava sebou škubla, zamlžené oči se do něj provrtávaly. "V ten moment, co jsem tě viděl," řekl, hlas trochu drsný. Pak obrátil svou pozornost zpět ke své ceně a zahlcoval polibky celý obnažený hrudník.

Harry si tu odpověď přebral. "Perverzáku!" řekl a začal se smát. Snape provinile vzhlédl.

"Ne takhle," začal a pak zvažoval, "Tak dobře, takhle jo, ale věděl jsem, že to nikdy nemůže být, nikdy ne takhle." Jeden prst přejel přes okraj Harryho brady. Jejich obličeje byly velmi blízko.

"To jsem nikdy nevěděl," přiznal Harry, "nikdy jsem to ani nepostřehl. Proč jsi nikdy, já nevim, něco neřekl?" Jeho ruce byly stále kolem Snapeova krku.

"Sám jsi to řekl, tomu hadovi, jak úžasná konverzace by to byla." Zaklonil hlavu dozadu a setřásl si vlasy z tváře. "Hele, Pottere, teď když ti je šestnáct, co takhle ošukat svýho starýho profesora lektvarů?" Potřásl hlavou. "To by nešlo."

Harry se vlnil boky proti těm hubených svého bývalého učitele. "Udělal ses někdy, když jsi na mě myslel?"

Široký úsměv se usadil na těch perfektních rtech. "Oh ano. Jako muž i jako had."

Harryho kalhoty najednou začali být velmi úzké. "Chtěl bych to vidět," zasténal.

"No, už jsi viděl tu část s hadem," přišla hebká odpověď, "a je tu tolik věcí, co bych ti rád ukázal," a jako kdyby mu četl myšlenky Snape posunul své ruce na Harryho poklopec a rozepnul ho s takovou soustředěností, že ji Harry shledal výjimečnou. Když jeho penis vklouznul do Snapeovy ruky, byla to úleva jim oběma.

"Nemáš ani tušení jak jsem se trápil," vydechl Snape, "jak jsem to chtěl jako had."

Harry se cítil, jako kdyby kdyby se jen ztěží mohl nadýchnout. "Postel?" zeptal se, ale Snape mohl jen přikývnout a pomohl mu ze zbytku věcí, když se postavil. Harry, nahý, tahal Snapea k masivní posteli.

"Nemůžu uvěřit tomu, že s tebou poprvé jako muž budu v Hagridově posteli." Zanaříkal Snape a přetáhl si košili přes hlavu. Harry se zašklebil a přejel rukou po krémové kůži.

"Není tu šance, že bych to zvládnul do sklepení," řekl Harry a rozepínal nelítostné knoflíky, které zakrývaly Snapeovo vzrušení. "Kromě toho ti to dřív nevadilo." Stáhnul černé kalhoty dolů až byl Snape nahá stejně jako on. Zhluboka se nadechl.

"Nic z toho, co jsem měl na mysli," řekl starší muž, přitáhl si Harryho v drtící polibek, jako kdyby si ho chtěl vtisknout na rty. Harry se otřásl a vpíjel se do těch hladových úst.

"Kdy ses poprvé vzrušil, když jsi na mě myslel?" zeptal se, když to Snape přerušil a pokládal ho na postel. Harry se rukama natáhl pro hubenou postavu, aby ho zakryla.

"Já--" začal Snape, a pak se na jeho plných rtech usadil pomalu triumfální úsměv. "Nemyslím si, že bych ti to chtěl říct." Své dlouhé nohy si položil vedle Harryho a jedno koleno položil na Harryho stehno. Erekce se poprvé setkala s erekcí, jak se Harry pohnul podél té nádherné tvrdosti.

"Byl jsi s dávkou moc opatrný," ušklíb se Snape. "Mohl jsi mít hodiny plné doznání."

Harry prohrábnul rukama vlny černých vlasů. "Já bych radši hodiny senzačního sexu."

Ruka se sputila dolů po jeho hrudníku, na hladkou plochu jeho břicha a sepjala obě erekce. "Hodiny, jo?" Ruka sklouzla dál za Harryho šourek a pak pod něj.

"Já bych raději dobrej sex, pak bych po tom odpočíval a pak se hodně objímal," opravil se Harry, když prst vklouznul níž. Harry se do něj opřel. "A jsem teď rozhodně připravenej na svůj dobrej sex," řekl a pak, "Do prdele!" Prst se nad Harryho výbuchem pozastavil a Harryho výraz se změnil v bezútěšný. "Dost pochybuju, že tu Hagrid bude mít něco, co by jen vzdáleně připomínalo--" V hlavě si vybavoval obsah spižírny v zoufalství, když se Snape zachechtal.

"Pro to existují kouzla, Harry," řekl a natáhl se přes postel pro hůlku. "Ta, která neučíme naše studenty." Zamumlal kouzlo a lehce vklouzul do Harryho prstem.

"Páni, to je-to je--"

"Chtěl jsem se do tebe vplazit jako had," řekl Snape, hlas nádherně zabarvený vášní. Prsty odrážely slova. "Ošukat tvůj úzkej zadek do bezvědomí." Dovnitř vstoupil druhý prst, roztahoval ho, vyplňoval ho.

"A proč jsi to neudělal?" dokázal ze sebe dostat a sledoval jak Snapeova hlava klesá jen tak, aby svým jazykem přejel po špičce Harryho erekce a slízl Harryho tekutinu pryč.

"Nechtěl jsem tě šokovat," ozval se medový hlásek.

Harry se zasněně usmál. "Masturboval jsem s hadem. Co by mě ještě mohlo víc šokovat?" Jeho ruka se znovu vrátila do lesklých vlasů.

"Jestli tě to utěší, nechtěl jsem--" Prsty ho intimně objaly a Harry, který si ten pocit užíval zevnitř i zvenčí, přitáhl Snapeovu hlavu ke své pro dlouhý polibek.

"V pořádku," zvládl, jejich rty stále blízko.

Tmavá hlava se zvedla a prsty vyklouzly ven a propletly se do kudrnatých chloupků mezi Harryho stehny. "Ve světle toho, co jsem dělal," řekl Snape a Harry byl překvapen, když uviděl na bledých tvářích slabý ruměnec. "Nemám námitky, kdybys chtěl-kdybys mě chtěl--"

Něco jako radost se vytvořilo v Harryho hrudi a jednou rukou pohladil Snapea po tváři. "Potřebuju tě v sobě," řekl Harry a vyrazil boky proti těm staršího muže. "Myslel jsem na to už moc dlouho." Harry věděl, že si bude uchovávat ten výraz na tváři jeho milence na hodně dlouhou dobu.

Místo odpovědi, Snape sklonil hlavu a přitiskl se na Harryho ústa s dokonalou něžností, která Harryho vzrušila stejně tak jako hladový polibek. Prsty, které ho laskaly ho opustily a Snape použil poslední stopy po vykouzleném lubrikantu na svůj naběhlý penis. Harry cítil, jak se jeho dech při tom pohledu zrychluje. Vzpomněl si na představu, kterou říkal hadovi, jak ho Snape chce tak moc, že jen ztěží může počkat.

Starší muž se nadzvedl, vzal Harryho nohy a položil je kolem svého pasu. Harry popadl jeden z tlustých polštářů a dal si ho pod boky. V téhle pozici se na sebe chvíli dívali a všechno se snažili si zapamatovat. Pak byla Snapeova tvrdá délka před jeho vstupem do těla, vklouzla dovnitř, až ho poslední vsun pohltil hluboko do sebe. Jejich ústa našla jeden druhého, jejich boky se pohybovaly společně. Nebylo v tom nic obratného, ale vypadalo to, že si toho ani jeden nevšiml. Teplá ruka se vplížila na jeho erekci, laskala ji. Harry chtěl, aby to trvalo celou noc, ale cítil, jak se mu šourek stahuje a cítil potřebu je oba vtáhnout do točitého smyslného kolotoče.

Harrymu do očí spadly vlasy, když oba muži najednou zkolabovaly, končetiny propletené, hrudníky ztěžka dýchajíc. Pak se Snape zvedl v loktech a podíval se Harrymu do tváře a odhrnul neposedné vlasy. "Jeden dobrý sex," řekl Snape, jako kdyby hodnotil přísadu do lektvarů. "Odpočívání přijde za chvilku." Zamračil se nad jeho boky, pak je od sebe odtáhnul než se sputil dolů a s podobnou hadí pozorností začal slízávat s Harryho břicha semeno.

Byla to ta nejerotičtější věc, kterou kdy Harry viděl. Cítil jak se znovu vzrušuje, a to se ještě zvýšilo, když si Snape všiml jeho znovu probraného penisu. Snape vzhlédnul nahoru, pak se posunul dolů a obrátil svou pozornost na zvětšující se tvrdost.

"Máš odpočívat," zamračil se, ačkoli to nemyslel vůbec vážně mezi pomalými pohyby jeho jazyka.

"Mmm," zavrněl Harry, "tak poopravíme plán-jeden dobrej sex, jeden neuspěchaný orální a pak rovnou přejdem k objímání."

Snape pomalu přejížděl jazykem okolo špičky a přestal jen aby zamumlal, "Jeden orální sex se blíží," a pak Harryho pohltil až k jeho krátkým chloupkům.

Temné vlasy byly neodolatelné; snil, že se jich bude dotýkat už tolikrát. A teď když měl volnost, aby si to splnil, neviděl žádný důvod, proč by neměl. Cítil kolem své erekce, jak Snape uznaně zamumlal zatímco Harry sledoval v zasněné úctě to bledé tělo, natažené mezi jeho nohama, hladké a krémové. Jak si Harry vysnil z neustálého zírání v hodinách lektvarů, Snape měl sexy tělo. >Z tohohle úhlu mohl Harry vidět krásně kulaté půlky zadku svého milence.

Jedna ruka s dlouhými prsty jemně vzala jeho šourek, zkušeně ho povalovala a stlačovala je ke kořeni Harryho teď už pevného vzrušení. Harry sledoval elegantní ústa kolem špičky jeho penisu, klouzala, lízala dolů po vnitřní straně. Ruka kolem jeho varlat skouzla do shluku jeho krátkých chloupků, když Snape pomalu olíznul jeho šourek a vzal ho do úst.

Pak ruka sklouzla dolů do trhliny mezi jeho stehny a nejdelší prst snadno vkouzl zpět do jeho otvoru. Jeho vlastní prsty se sevřely ve tmavých vlasech, jemně nasadily rychlost, která se nesla od 'pomalé' k 'intenzivní'. Přiškrcený křik se vydral z jeho hrdla, když se vyprázdnil do horlivě sacích úst. Když se mu znovu povedlo otevřít oči, úzké, skoro hadí ho spokojeně sledovaly z véčka jeho nohou.

"Myslím, že teď potřebuju to objímání," řekl, jeho vlastní hlas zněl ukojeně a šťastně. Snape bezeslova přešel k němu, přitáhl si ho ke svému silnému hrudníku, ruce nikdy neopustily jeho kůži. Pak zavrčení; hubené tělo se vedle něj uvelebilo a pak si povzdechl.

"Copak?" zeptal se Harry zvědavě.

"Nahý zadek a kamenná zeď se k sobě nehodí," řekl jeho milenec trochu nevrle.

Harry se zachechtal, už trochu očekával další noc a pohladil řečenou zneužitou partii. "Je to tu s tebou dole báječné, jak jsi přítulný."

Černé obočí se zvednulo. "Uvidíme, jestli tě příště nechám dole."

"Příště?" Dva páry očí se setkaly a Snape se slabě usmál.

"Ve sklepení. Nebudu trávit zbytek léta v Hagridově posteli s kouskama skály, který narážejí do citlivých oblastí. Oblastí," dodal, "pro které mám využití v blízké budoucnosti."

Harry si položil ruce kolem Snapea. "Sklepení zní dobře." Byl potěšen zjištěním, že jeho nový milenec beze objímání velmi vážně, ruce se po jeho hrudi stále pohybují, palec si vytváří cestičku kolem jeho bradavky. "Takže, uh, Severusi," řekl Harry, ospalý a ukojený, ale stále zvědavý.

"Hmmm?" ozval se vyčerpaný hlas vedle něj.

"Můžu se tě na něco zeptat? I když to Veritaserum už vypršelo?"

"Tvůj první famfrpálový zápas."

Harry vzhlédl. "Co?"

Tmavá hlava se zvedla a pohlédla na něj dolů. "To bylo porpvé, co jsem se vzrušil, když jsem tě viděl. To byl důvod, proč jsem si všiml, že ten parchant Quirrell tě začaroval, ačkoli mi to dalo malou útěchu k mému zděšení."

Harry otevřel pusu údivem.

"Na to ses zeptat nechtěl, viď?"

Harry potřásl hlavou. "Ale díky."

Snape se na něj podezřele díval, pak si podepřel hlavou loktem, svou druhou ruku přesunul k Harryho klíční kosti a přejížděl po vyčnívající kůži. Harry pochopil ticho jako souhlas a spustil. "Proč si po mě tak hrozně chtěl, abych šel na ten dnešní večírek?" Jako had, mu to Snape připomínal pořád celý minulý týden.

Zlomyslný úšklebek se usadil na krutých rysech. "Abych tě mohl vlákat do sklepení a užít si s tebou mým zlým způsobem." Zastavil se a pak zkousnul svůj dolní ret. "Pak se přiznat."

Mladík věděl, že nepotřeboval pravdivé serum, aby tomu uvěřil. "Koukám, napřed zlý způsob a pak teprve přiznání?"

Potulná ruka se přesunula na jeho tvář a vplížila se přes jeho dolní ret. "Jsem Zmijozel. Zjistil jsem, že i kdybych se ti napřed přiznal, stejně bych si s tebou pořádně užil."

Harry si přejel po ústech spolu s ochotnými prsty. "Tak ten famrpálový zápas, jo?"

"Mmm," řekl Snape, trochu zasněně, stále zaměřen na objímání. Teď byl na Harryho rtu jenom jeden prst a skoro bezmyšlenkovitě vklouzla špička dovnitř a ven.

Harry lehce stiskl zuby kolem vtíravého článku, pak ho pohltil rty a vsál ho až k prvnímu kloubu. Temné oči se pochvalně rozšířily, když vyklouzl prstem ven. "Budeš mě pořád milovat, až ze mě bude stařec okolo 25 nebo 30?" zeptal se Harry hravě, ale zjistil, že čeká na odpověď.

Temné oči se zablýskly nad jeho tváří. "Troufám si to tvrdit," ozval pomalý hlásek, který si zamiloval.

Harry spustil ruce kolem Snapeova holého pasu. "Víš, že tě miluju?"

Rty se snížily k těm jeho, jen lehký dotek. "Vylil sis mi své srdce, bránil jsi mě."

"Nezapoměň, že jsem tě nechal ošukat mě do bezvědomí," dodal Harry, jeho srdce lehké.

"To taky," souhlasil Snape.

Harry si povzdechl v perfektní spokojenosti, když cítil, jak se Severus posunul vedle něj v té malé posteli. Kde bylo hodně prostoru pro Harryho a hada bylo trochu úzké pro dva dospělé muže.

"Sakra!" řekl Snape náhle. Harry cítil, jak se mu něco hýbe po kůži, slyšel zašustění a pak pocítil ztrátu teplého těla vedle sebe. Had mu vklouzl na hrudník, stočil své záhyby a hlavu položil na ně.

Harry si povzdechl. "Okay," řekl a pohladil špičku trojúhelníkové černé hlavy. "Ale chci hodně dlouhý objímání zítra v noci."

"Dobrou noc, Harry," zasyčel had jemně.

"Dobrou noc, Snape."

Konec

To ta vůně

Zase jedna jasná noc, s měsícem kulatým, a tak smutně zářivým, že Harry nemohl usnout. Cítil se moc divně. Skoro, jako by se mělo něco stát. Nejspíš to nemělo pražádnou souvislost s Voldemortem, protože jizva Harryho nebolela. Poslední dobou mu vlastně dávala natolik pokoj, že na ni téměř zapomněl.
Potichu vstal z postele a vykradl se z ložnice, jenže mezi dveřmi se musel na okamžik zastavit, protože Ron se začal v posteli otáčet a cosi zamumlal. Když se Harry ubezpečil, že jeho kamarád stále tvrdě spí, zavřel za sebou tiše dveře.
Posadil se ke krbu a upřel pohled do plamenů. Oheň tiše praskal a Harryho pomalu přepadala deprese. Cítil se tak podivně prázdný, přestože téměř celý kouzelnický svět (až na pár vyjímek ) ho uctíval, po smrti svého kmotra měl pocit, že o něj vlastně nikdo nestojí. Cho Changová se na něj už ani nepodívá, Hermiona je kamarádka a navíc chodí s Ronem a Ginny Weasleyová pokukuje po Malfoyovi...
Harryho otec i matka jsou mrtví, strýc a teta Dursleyovi ho nikdy neměli rádi a chlapci tolik chybělo láskyplné objetí! Chybělo mu celých sedmnáct let.
Už ani nevnímal plameny, jen hleděl kamsi skrze ně. Možná i trochu toužil vhodit do nich hrst letaxu a zadrmolit vymyšlené jméno místa. Kdo ví, kde by se octl...
Cítil, že nutně potřebuje lidský kontakt. Jakýkoli lidský kontakt. Vydal se tedy na procházku po bradavickém hradu. Při troše štěstí ho někdo načape a on bude středem něčí pozornosti. Když už ne láskyplné, tak alespoň nenávistné. Mladý Potter byl viditelně zoufalý.
Toulal se po chodbách a přemýšlel o smyslu své existence. Několikrát ho napadlo, proč tenkrát raději nezemřel spolu s rodiči, ale odpověď nepřicházela. Zato přicházel někdo jiný. Harry ucítil zvláštní a povědomou vůni a v tu chvíli měl dojem, že tam kromě něj ještě někdo je. Otočil se, ale nikoho nezahlédl. V tom samém okamžiku zaslechl zašeptání: „Mdloby na tebe.“ A omdlel.

Když se probral, dostal skoro šok. Nejenže zjistil, že je spoutaný, zjistil i to, že je úplně nahý. Lehkou dezorientaci mu způsobovala i páska přes oči, takže Harry neviděl kde je, ani je-li tam sám.
„Je tu někdo?“ zeptal se poněkud hlasitěji – to aby zamaskoval strach v hlase. Místo odpovědi se dočkal jen toho, že byl za spoutané ruce vytažen a donucen se postavit. Cítil něčí přítomnost. Cítil povědomou vůni. Myslel si, že ho unesli Smrtijedi a že je teď s ním Voldemort, aby ho mučil. Jenže Harryho jizva toto popírala, protože pokud by šlo o Voldemorta, už by o sobě dávala vědět. Ticho nesnesitelně houstlo. Co se bude dít?
Nic. Nedělo se nic. Ticho před bouří. Harry mohl slyšet pouze svůj zrychlený dech a tlukot vlastního srdce.
Tajemný neznámý teď obcházel Harryho kolem dokola. Jednu chvíli se ke spoutanému chlapci naklonil a lehce se ho dotkl rty na krku. Dotek byl elektrizující a provázel jej horký dech a Harry opět mohl ucítit tu vůni, o které věděl, že ji zná, nemohl si však vzpomenout odkud.
Snažil si vybavit, kde jen už tohle cítil. Bylo to jako zastřená vzpomínka, kterou ne a ne osvětlit. Snad lékořice a ještě něco...

Věznitel vjel Harrymu rukou do vlasů. Sjel prsty po krku na páteř až dolů k půlkám. Harry tiše vyjekl. Po těle mu spolu s rukou toho, jež ho držel v poutech, přejelo zamrazení. Cukal sebou, ale pouta byla dobře utažená. Harry zakřičel: „Kdo jste?! Co to děláte?! Pusťte mě, nebo... nebo…”
Únosce přešel před Harryho. Uchopil ho za bradu a přitiskl své rty na jeho. Bral si Harryho ústa téměř neurvale. Harry se pokoušel bránit. Škubal sebou, snažil se uhýbat, ač nevěděl před čím, nebo před kým. Polibek skončil stejně náhle, jako začal. Chlapec, který netušil, zda tentokrát přežije, kopal kolem sebe, ale jeho obrana nebyla k ničemu. Odpovědí na zoufalé pokusy o uvolnění pout mu byl výsměch. Tichý a zlý výsměch.
A opět ticho a klid. Jen závan té zvláštní vůně byl důkazem o přítomnosti trýznitele.
Harry strnul v očekávání dalších událostí.
Ke svému zděšení si pomalu uvědomoval, že jeho tělo začíná na doteky a polibky, které zajisté nebyly ženského původu, reagovat.
Toto zjištění jej na okamžik ochromilo, takže muž mohl využít příležitosti a opět chlapce s jizvou na čele políbit. Jeho ústa pomalu putovala od Harryho rtů přes krk na hrudník. Chvíli se věnovala bradavkám. Nejprve jemné kousání, následované pohlazením horkých rtů.
Nebelvírský student se snažil přemýšlet, kdo to s ním provádí tak dráždivou hru, ale tyto myšlenky se mu rychle rozutíkávaly, až zbyla jediná. Palčivá touha uvolnit napětí, které pulzovalo jeho penisem. Harryho zrychlený dech prozrazoval vzrušení, erekce ho potvrzovala, hlazení a polibky neznámého stupňovaly. A vůně, ta vůně, kterou po celou dobu cítil, to všechno ještě umocňovala. Zmatený mladík byl znehybněný pouty, oslepený páskou, uvázanou přes oči, a ohromený tím, co právě prožívá a jak to na něj působí. Cizí jemné ruce rozehrávaly po Harryho těle koncert požitků, které chlapec, který přežil, ještě nikdy nepoznal.
Ve chvíli, kdy záhadný muž začal Harryho líbat na břicho, olizovat pupík a prolíbávat si cestičku k Harryho penisu, nezkušený hoch vyvrcholil. Zazněl tichý smích. Odkud jen Harry ten smích zná? Moci si tak vzpomenout! Možná, že kdyby ten muž promluvil...

Jenže tím to nekončilo. Neznámý dál Harryho líbal a laskal. Poklekl před svázaného chlapce a vzal do úst jeho znovu ztopořené mužství. Harry zasténal. Jazyk cizince si něžně pohrával s uzdičkou, kroužil okolo žaludu a ruka, která dosud téměř ubližovala, jemně hladila Harryho po pevném zadku. Ten, jenž si přál být nepoznán, přejížděl Harrymu prstem mezi půlkami. Harryho zachvátila touha, aby to nebyl prst, ale něco víc. Jeho nevyřčená myšlenka byla zachycena. Neznámý na okamžik přestal a odstoupil od Harryho, aby se vzápětí vrátil a prsty omočenými v lubrikantu začal pomalu vnikat do chlapcova těla a připravovat ho pro svůj vpád. Harry instinktivně přirážel proti prstům, jež ho připravovaly o zdravý rozum. Pokoušel se trochu ohnout, aby umožnil lepší přístup do svého těla. To už tajemný milenec pomalu vnikal do Harryho svou mužskou chloubou.
Harry zasténal. Neznámý se na chvilku přestal pohybovat. Zazněl jeho přidušený sten. Harry ale už nechtěl čekat. Vyrazil proti penisu svého mučitele a tomu nezbývalo nic jiného, než aby se přidal. Vzal do ruky Harryho touhu a ve stejném rytmu, jako přirážel, ho zpracovával. Vrcholili oba v jeden okamžik. Než si Harry vůbec stačil uvědomit, co právě prožil, zaslechl zase zamumlání: „Mdloby na tebe.“

Když se probral, ležel ve své posteli. Ron, Seamus a Dean už byli vzhůru a oblečeni odcházeli na snídani.
„Harry, dělej, nebo přijdeš pozdě,“ smál se Ron.
Harry vyskočil z postele a rychle se oblékl. Věděl, že si musí pospíšit, už jen proto, že dnes měli první dvě hodiny lektvary a Snape by nepropásl příležitost připravit Nebelvír o body za pozdní příchod. Harry tedy posnídal jen zběžně a už uháněl do sklepení. Uf. Přišel včas. Sotva se usadil do lavice, už tu byl Snape. Ostřížím zrakem přejel po třídě. Očima se zastavil u Harryho. Ušklíbl se a začal hodinu. Jako obvykle zadal na tabuli ingredience a postup pro výrobu lektvaru. Procházel mezi žáky a komentoval jejich práci. Zastavil se u Harryho, naklonil se a řekl: „No, jsem zvědav, pane Pottere, jak se dnes předvedete.“ Harry se nadechl k námitce, ale pak zase rychle zavřel pusu.
Ucítil povědomou vůni.

Konec